O sněhu a lyžování

Před asi dvěma týdny jsem si koupil zimní výbavu na lyžování. Tzn. lyže, lyžáky a hůlky. Žádný zázrak, ale co bych chtěl za použité věci z bazaru, sakumprásk za 3500Kč že? Nicméně, co tato informace znamená pro tebe můj milý čtenáři? Znamená to jediné. Že je velice pravděpodobné, že letos sníh uvidíš maximálně na pohlednicích. A pokud se chystáš v období Silvestra do Beskyd, tak na sníh a lyžování zapomeň stoprocentně, jelikož se v těchto místech budu pohybovat já. Když zavřu oči, tak vidím krajinu zalitou deštěm s teplotou kolem osmi stupňů, vidím sám sebe jak smutně koukám z okna na promoklou beskydskou krajinu a v hlavě si vybavuji, jaké to bylo, když jsem naposledy stál na sjezdovkách. Je to už neuvěřitelných dvacet let a vzpomínky jsou to krásné. Třeba na to jak jsem se poprvé ocitl na pomě a v jedné třetině kopce směrem vzhůru, jsem ryl hubou sníh, protože poma se se mnou zrovna nespřátelila. S běžkami to nebylo o nic lepší. Ty jsem měl naposledy na nohou před sedmi lety. Bylo to na dovolené na Českomoravské vysočině poblíž Nového Města. To bylo něco podobného. Dojeli jsme s kluky na místo a místo sněhu tam byla spíše tráva a bahno. Ale i přesto jsme vyjeli odvážně do deště a hledali na běžkách aspoň kousek bíle plochy. Pár jsme jich sice našli, ale než jsme dojeli z jedné do druhé, tak jsme museli absolvovat daleko větší úsek po bahně a trávě. Asi jsme vypadali dost podivně. Podobně to dopadne asi i letos. Budu stát na zeleném svahu s lyžemi na nohou, tyčkami se budu odrážet metr po metru dolů, déšť mi bude zkrápět tělo a mezi zuby budu cedit jednu nadávku za druhou. Tak pokud můj milý čtenáři takového podivína na svahu uvidíš, prosím, zajdi za ním a řekni mu: „Kámo, vyser se na to. Zvu Tě na grog.“