tag:blogger.com,1999:blog-234986422024-03-19T04:25:06.789+01:00dvacetosmIcedova dvacetosmička všehochutiIcedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.comBlogger35125tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-68318545418482331162010-07-20T18:11:00.002+02:002010-07-20T18:15:54.317+02:00Jak jsem řešil sudoku<div style="text-align: justify;">Od mala jsem luštil křížovky. Začal jsem křížovkami v časopise Čtyřlístek a postupem času jsem přecházel na stále těžší a těžší křížovky. Dokonce jsem si vytvořil svůj vlastní mini slovníček pojmů, abych do něho mohl nahlédnout v případě nouze. No a jelikož jsem křížovky luštil rád a s chutí, tak jsem si časem pojmy osvojil natolik dobře, že už jsem ani slovníček nepotřeboval a písmenka jsem do prázdných okýnek sázel s neuvěřitelnou rychlostí. Připadal jsem si jako král a po každé vyluštěné křížovce se po mém těle rozlil osvěžující pocit dokonalosti. Dnes už křížovky luštím spíše sporadicky, nicméně dnes jsem po jedné sáhl. Až na pár volných políček jsem ji vyluštil celou a tajenka se mi odhalila v celé své nahotě a já se z ní dozvěděl další životní moudro, tentokrát od J. A. Komenského. Otočil jsem stránku a vykouklo na mě sudoku. Šest čtverců seřazených podle náročnosti od kategorie velmi lehké až po velmi složité. Už dříve jsem se pokoušel sudoku vyřešit, ale nikdy jsem neuspěl. Povzbuzen úspěchem z křížovky a také nápisem „velmi lehké“ u prvního čtverce, jsem se vrhl na nejlehčí sudoku. V okýnkách bylo pomalu více vyplněných čísel než prázdných políček a já si říkal, že tohle musí vyřešit i ožralá opice, která podstoupila lobotomii. Začal jsem vyplňovat čísla. Z počátku to šlo těžce, ale nevzdával jsem se. Postupně se mi hlava začala pročisťovat a já začal vyplňovat prázdná pole s neuvěřitelnou lehkostí. Připadal jsem si jako John Nash. Tedy do doby než jsem zjistil, že to mám blbě. Šestku jsem měl na řádku totiž dvakrát, což pravidla nedovolojí. Prohodil jsem tedy šestku s dvojkou, ale po sléze jsem zjistil, že dvojka je už obsažena v jednom sloupci dvakrát. Prohodil jsem dvojku s trojkou a tak to šlo dál a dál, až se mi celé sudoku začalo hroutit stejně rychle, jako se hroutí dům při demolici. Čtverec se sudoku byl tak počmáraný a poškrtaný, že mi spíše připomínal moje gymnaziální písemky z matematiky. Už nešlo poznat jestli je v políčku trojka, čtyřka nebo devítka. Místo čísel tam bylo plno černých fleků. Po půl hodině snahy vymotat se z této zapeklité situace, jsem se vzdal. Dnes jsem opravdu věřil, že to zvládnu a dotáhnu to do zdárného konce. Bohužel se tak nestalo a místo oslavných písní, ve kterých bych vychvaloval tu úžasnou věc, která mi vyrostla mezi ušima, se zde musím veřejně omluvit všem ožralým opicím s lobotomií.</div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-6789404836902988212010-06-26T20:57:00.003+02:002010-06-26T21:04:43.105+02:00Věci se prostě někdy ztrácejíPředstavte si následující situaci. Přišli jste domů, na pracovní stůl mezi dalších tisíc věcí jste si dali klíče a pak jste se usadili ve vaší oblíbené pohovce, abyste po celodenní dřině ulevili unavenému tělu. V tom vám zazvoní telefon, vy ho zvednete a na druhé straně se ozve kamarád, který se ptá, zda byste nešli na pár pivek. I když máte za sebou perný den a vy jste unavení jako bernardýn, který právě vyhrabal z laviny nějakého nešťastníka, tak i přesto máte nefalšovanou chuť spláchnout pomalu končící den několika pivky. Lepší závěr dne si ani neumíte představit, než sedět v hospodě s kamarády a žvanit o těch největších blbostech a tak si dokonale pročistit hlavu od všeho balastu, co jste po celý den nasbírali. Oznamujete kamarádovi, že ihned vyrážíte, mobil strkáte do kapsy, do druhé dvoustovku a jdete k pracovnímu stolu pro klíče od bytu. Dojdete k němu, ale klíče na něm nejsou. Prohledáte a proskenujete stůl jako inspektor Columbo, ale ty zatracené klíče tam zkrátka nejsou. Začnete pochybovat o tom, že jste si klíče na stůl skutečně dali a začnete prohlédavat jiná místa. Jelikož jste je jinde nenašli, jdete ze zoufalství zpátky k vašemu pracovnímu stolu a najednou klíče ihned zahlédnete přímo uprostřed stolu. Říkáte si, že to není možné, protože jste prohledali každý centimetr čtvereční toho pitomého stolu a ty klíče tam poprvé prostě nebyly! A teď tam leží v celé své kráse a vy máte pocit, že se vám ty klíče dokonce smějí do obličeje.<br />Je vám tato situace povědomá? Hledali jste něco na místě, které jste důkladně prohledali a nic jste nenašli, a když jste přišli po nějaké době, ta věc tam byla? Mně se to stalo několikrát. A teď vám položím otázku. Víte čím to je? Odpověď je možná trochu divoká a připouštím, že i trochu zarážející, ale věci se prostě někdy ztrácejí a zase objevují. Má teorie je zhruba taková: Věc kterou hledáte, v našem případě klíče, se prostě na chvíli přemístily na jiné místo na Zemi. Dejme tomu, že se objevily třeba v šuplíku nějakého bankéře v New Yorku. Ten si jich nemusel ani povšimnout. Vůbec nemusel zaznamenat, že se mu v šuplíku na několik minut objevila věc z druhé strany zeměkoule, což se stává ve většině případů. Někdy se ale stane, že dotyčný danou věc objeví, v našem případě bankéř objeví klíče. A tady přichází na řadu druhá stránka mince. Kolikrát se vám stalo, že jste doma něco našli a nechápali jste, kde se ta věc vzala? Mně opět několikrát. Proto až se vám doma objeví nějaká věc, kterou jste v životě neviděli a jste si jistí, že vám nepatří, nedivte se. Jedná se o věc, kterou hledá nějaký zoufalec a diví se, kam se ke všem čertům poděla. Naopak, pokud hledáte nějakou věc na místě, kde by měla být a ona tam není, opět se nedivte a nepanikařte. Daná věc si jen na nějakou chvilku „odskočila“ například na dovolenou do Buenos Aires. Jděte si na chvíli sednout nebo se vymočit a po nějaké chvíli na dané místo jděte znovu. Na 99% tam hledaná věc už bude. Zkrátka, věci se prostě někdy ztrácejí a někdy objevují a my s tím nic nenaděláme.Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-8747295600997744162010-03-10T13:56:00.003+01:002010-03-11T10:53:19.038+01:00Kolik by Ti museli dát, abys…?<div style="text-align: justify;">Je pár vděčných otázek, díky kterým můžete zabít nudu, a díky kterým se, také za pomoci vaší fantazie, dostanete až k pozoruhodným a často nečekaným závěrům. Jednou z těch otázek je otázku typu: <span style="font-style: italic;">„Kolik by Ti museli dát, abys…?“</span> a nebo <span style="font-style: italic;">„Co bys dělal kdyby…?“</span> Místo teček si představte jakoukoliv činnost, jaká je vaše fantazie schopna vykouzlit. Obě tyto otázky mě provází snad již od útlých dětských let a společně si je se svými kamarády klademe. Zvlášť s Pavlem Gabzdylem jsme vytvořili neuvěřitelnou snůšku bizarních činností, o kterých jsme vedli dlouho trvající a bouřlivé debaty. Obzvlášť otázka <span style="font-style: italic;">„Kolik by Ti museli dát, abys…?“</span> se občas objeví v některém restauračním zařízení. Probíhá to asi takto:<br /><br />Kamarádi sedí u stolu a jeden z nich, který se právě vrátil ze záchodu řekne:<span style="font-style: italic;"> „Viděli jste tu hroznou věc, co byla v pisoáru?“</span>. A jelikož už všichni na záchodě byli a tu hroznou směsku viděli, tak všichni souhlasně přikývnou. Nastane krátké ticho, které je následně vystřídáno naší již známou větou: <span style="font-style: italic;">„Kolik by Vám museli dát peněz, abyste to co je v tom pisoáru vypili?“</span> Každý znechucením ohrne nos, protože si ještě všichni docela živě vybavují tu příšernou břečku v pisoáru. Následuje krátké ticho a pak to vypukne. Začnou padat první sumy. Zkušenost mi říká, že z počátku padají nadnesené sumy gigantický rozměrů. Někdo dokonce prohlásí tak tvrdá slova, že by to neudělal za nic na světě. Ovšem časem ceny začnou klesat, Ti co tvrdili, že by to nikdy neudělali, tak udávají již také první sumy. Zkrátka, pak už ta věc v tom pisoáru nevypadá tak příšerně, aby člověk za pár desítek či stovek tisíc nebo miliónů neudělal to, co by mu ještě před chvílí připadalo absolutně hrůzné. Začnou padat argumenty, že vlastně o nic nejde, je to jen o té chvíli, překonat to a pak si žiješ jako kníže Rohan. Na závěr (po několika pivech) většinou částka spadne ještě o něco dolů a končí to tím, že pak všichni u stolu litují, že není nikdo, kdo by jim ty prachy dal, protože by je vzali a šli vypít tu hroznou věc z pisoáru.<br /><br />Občas podobnou otázku pokládám v cíli po nějakém dlouhém a zničujícím pochodu. <span style="font-style: italic;">„Kolik by Ti museli dát, abys šel teď hned celou cestu zpátky?“</span> Opět začnou padat sumy a člověk se někdy nestačí divit, za kolik peněz, byste to byli schopni otočit. Zkrátka lidi pro prachy udělají téměř vše, někteří úplně vše a za různou cenu. Nedávno jsme se s kamarády bavili o soutěži Faktor strachu, která běží v současné době na Prima Cool. Když sledujete ty lidi, tak si říkáte, je to vůbec možné? Jak může někdo pojídat jídlo prolezlé červy, nosit v puse chcíplé krysy, pusou se vrtat v hovězích vnitřnostech a další šílené věci? Zkrátka asi může. To o čem mi se bavíme jen u piva, tak někdo ve skutečnosti realizuje. A čert ví, jestli bychom to neuděli taky…<br /><br />Zdá se mi, že tvrdost těchto reality show se ale začíná stupňovat. Čeho se můžeme ještě v reality show dočkat? Těžko odhadnout, ale obávám se, aby se jednou v reality show kvůli peněz nestříleli lidi. Ostatně podobné myšlenky měl v hlavě i spisovatel Stephen King, když už v roce 1979 napsal skvělý román Dlouhý pochod. Pokud jste tuto knihu nečetli, tak vám ji můžu jen a jen doporučit, zvlášť pokud se ptáte na to, kam až to může v reality show dojít.<br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-51747006381856425972010-02-20T19:11:00.002+01:002010-02-20T19:17:23.942+01:00Bít, či nebít?<div style="text-align: justify;">Když se dívám na frekvenci nových článků na mém deníku, tak si jen povzdechnu. Existují dva zásadní faktory, kvůli kterým na mém deníku nepřibývá tolik článků a postřehů., jak bych si představoval. Tím prvním faktorem je čas, druhým je psací nálada. Občas se mi nedostává jednoho či druhého, ale většinou obojího. Že nepíšu nic na můj deník, ale ještě neznamená, že nepíšu vůbec nic. Nedávno jsem napsal třeba krátkou povídku, kterou jsem věnoval svému kamarádovi Pavlovi G. Povídka byla o něm a také o Měsíci. Tu povídku četlo pár lidí a zřejmě se líbila jen Pavlovi a to kdo ví jestli. Začínám ho podezřívat z toho, že mi chtěl udělat jen radost a proto mi neřekl pravdu :-). Napsal jsem mimo jiné také novou pohádku – Návštěva z vesmíru, kterou v současné době uvádí Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně.<br />A konečně se dostávám skrz počáteční omáčku k jádru věci. Nebudu zde vyprávět o čem pohádka je, o tom se můžete v krátké anotaci dočíst třeba na stránkách hvězdárny www.hvezdarna.cz . Jen zmíním, že dva bratři, malí kluci se vydají do lesa, kde jsou docela dlouho a jakmile přiběhnou pozdě domů, rodiče jim dají na zadek. Když jsem upravoval scénář pohádky, rozběhla se malá polemika nad tím, zda tuto pasáž neupravit tak, aby kluci místo ran na zadek, nedostali jen vynadáno. Rozhodnutí bylo ale čistě na mně a nakonec jsem se rozhodl, ponechat tu „drsnější“ verzi.<br />Nevím jak vy, ale já na zadek dostával. Když jsem něco provedl, tak jsem jich pár dostal. Když sleduji výchovné metody posledních let, kdy dítě se stává posvátnou ikonou, na kterou nelze šáhnout, tak se nedivím, že z dětí rostou nevychovaní hulváti. Není se ostatně čemu divit. Během těch pár let co pracuji na hvězdárně jsem si nemohl nevšimnout chování některých návštěvníků. Nechce se mi tady o tom rozepisovat, ale řeknu vám, je to žalostný pohled. Zřejmě pro některé odpovědět na pozdrav, je nepřekonatelná překážka. Jak teda můžu chtít po dětech, aby slušně pozdravili, když to neumí ani jejich rodiče…<br />A proto jsem tam nechal pasáž, kdy Lukáš s Martinem na zadek dostali. Myslím si, že kdyby bylo více rodičů, jako jsou ti v pohádce, tak bych nemusel psát tento příspěvek a jsem si zcela jist, že rozmazlených fracků, by bylo daleko méně.<br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-83943559797633858802009-11-23T18:54:00.002+01:002009-11-23T18:57:05.805+01:00O sněhu a lyžování<div style="text-align: justify;">Před asi dvěma týdny jsem si koupil zimní výbavu na lyžování. Tzn. lyže, lyžáky a hůlky. Žádný zázrak, ale co bych chtěl za použité věci z bazaru, sakumprásk za 3500Kč že? Nicméně, co tato informace znamená pro tebe můj milý čtenáři? Znamená to jediné. Že je velice pravděpodobné, že letos sníh uvidíš maximálně na pohlednicích. A pokud se chystáš v období Silvestra do Beskyd, tak na sníh a lyžování zapomeň stoprocentně, jelikož se v těchto místech budu pohybovat já. Když zavřu oči, tak vidím krajinu zalitou deštěm s teplotou kolem osmi stupňů, vidím sám sebe jak smutně koukám z okna na promoklou beskydskou krajinu a v hlavě si vybavuji, jaké to bylo, když jsem naposledy stál na sjezdovkách. Je to už neuvěřitelných dvacet let a vzpomínky jsou to krásné. Třeba na to jak jsem se poprvé ocitl na pomě a v jedné třetině kopce směrem vzhůru, jsem ryl hubou sníh, protože poma se se mnou zrovna nespřátelila. S běžkami to nebylo o nic lepší. Ty jsem měl naposledy na nohou před sedmi lety. Bylo to na dovolené na Českomoravské vysočině poblíž Nového Města. To bylo něco podobného. Dojeli jsme s kluky na místo a místo sněhu tam byla spíše tráva a bahno. Ale i přesto jsme vyjeli odvážně do deště a hledali na běžkách aspoň kousek bíle plochy. Pár jsme jich sice našli, ale než jsme dojeli z jedné do druhé, tak jsme museli absolvovat daleko větší úsek po bahně a trávě. Asi jsme vypadali dost podivně. Podobně to dopadne asi i letos. Budu stát na zeleném svahu s lyžemi na nohou, tyčkami se budu odrážet metr po metru dolů, déšť mi bude zkrápět tělo a mezi zuby budu cedit jednu nadávku za druhou. Tak pokud můj milý čtenáři takového podivína na svahu uvidíš, prosím, zajdi za ním a řekni mu: <span style="font-style: italic;">„Kámo, vyser se na to. Zvu Tě na grog.“<br /><br /></span></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-4386435250122577662009-11-19T21:15:00.003+01:002009-11-19T21:19:16.177+01:00Listopadová večerní momentka<div style="text-align: justify;">Když jsem šel dnes večer z práce domů, tak jsem se na chvíli musel zastavit a zadívat se nad západní obzor. Stál jsem na Kraví hoře a díval se na nádherně červenooranžovou oblohu se zavěšeným srpkem Měsíce na obloze. Nemohl jsem se na tu scenérii vynadívat a litoval jsem, že po ruce nemám svůj postarší foťák, kterým bych se alespoň částečně pokusil tu hezkou chvilku zachytit. Nebyl to nějak výjimečně krásný západ Slunce, ale právě ten okamžik stál za to. Stál jsem tam, díval se a přemýšlel, kolik asi takových klidných a krásných západů Slunce nás ještě čeká. Jen osobně doufám, že ještě mnoho. Stál jsem tam a díval se, dokud jsem si nevšiml, že mě pozoruje pár lidí jako nějakého bláznivého vizionáře, který vyhlíží soudný den a raději se opět vydal směrem k domovu.<br /><br />P.S.: dvě fotečky na Pavlově <a href="http://mesic.hvezdarna.cz/2009/11/mesicni-srpek-dnes-vecer.html">Měsíčním deníku</a>.<br /><br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-6806879692529008352009-11-10T18:11:00.007+01:002009-11-10T18:32:06.646+01:00Opět jsem šel padesátku<div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/pochod2/"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxt1eNKAvwPaGXSgP2pzG9TufuAbPkjp14c-PhktHr31P3JdB8EvAKt-S9lwF2FAnjuu7DpdvlYMKD2YQrjT6P4KZO1IiSsPMBqWzfxw2ABRZXBC7XFrvH1WcGulPYeztePe90/s400/IMG_0083.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5402524465778462850" border="0" /></a><span style="font-size:78%;">klikni pro další fotky
<br /></span></div><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 11"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 11"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CHAPMK120%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><o:smarttagtype namespaceuri="urn:schemas-microsoft-com:office:smarttags" name="metricconverter"></o:smarttagtype><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" latentstylecount="156"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if !mso]><object classid="clsid:38481807-CA0E-42D2-BF39-B33AF135CC4D" id="ieooui"></object> <style> st1\:*{behavior:url(#ieooui) } </style> <![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-ansi-language:#0400; mso-fareast-language:#0400; mso-bidi-language:#0400;} </style> <![endif]--><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 11"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 11"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CHAPMK120%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C03%5Cclip_filelist.xml"><o:smarttagtype namespaceuri="urn:schemas-microsoft-com:office:smarttags" name="metricconverter"></o:smarttagtype><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" latentstylecount="156"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if !mso]><object classid="clsid:38481807-CA0E-42D2-BF39-B33AF135CC4D" id="ieooui"></object> <style> st1\:*{behavior:url(#ieooui) } </style> <![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-ansi-language:#0400; mso-fareast-language:#0400; mso-bidi-language:#0400;} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family:Arial;">
<br /></span></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">Je to už dva roky co jsem šel svoji první padesátku. Během těch dvou let jsem si nechal dva další knihovnické pochody ujít, ať už díky své lenosti nebo taky díky strachu. Přece jen dva roky není až tak dlouhá doba, abych zapomněl , jak velké byly puchýře na mých nohou, a jak moc mě tehdy bolely nejen nohy. Nicméně lenost i strach jsem překonal a v sobotu 7. listopadu brzo ráno jsem opustil byt a vydal se do temného a deštěm nasáklého Brna s pocitem nechuti k jakémukoliv hrdinství. A mé pocity? Nejraději bych utekl zpátky do pelechu jako zbabělý zajíc.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">
<br /></span><span style="font-size:85%;"><o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">Prvních deset kilometrů celkem šlo. Pak se začínaly ozývat jednotlivé části mého těla. Ty jsem na chvíli utlumil slivovicí, kterou jsem do sebe házel v knihovně v Ivančicích. Díky milí knihovničtí přátelé za ty dary! Bylo to skvělé! Slivovice bohužel účinkovala jen chvíli a já začal druhou půli cesty opět se zaťatými zuby. Nicméně humor mě stále neopouštěl a obšťastňoval jsem své kolegy mými výlevy, z čehož měli zcela jistě velikou radost. Zhruba na 35km nastala tma. Čelovky a baterky mělo jen pár z nás. Já mezi ně nepatřil a proto jsem se potácel v zadu a snažil se držet s ostatními krok, což bylo čím dál obtížnější. Po čtyřicátém kilometru jsem už neměl sílu se vyhýbat kalužím, byl jsem rád, že jdu. Cítil jsem se jako robot. Na <st1:metricconverter productid="45 kilometru" st="on">45 kilometru</st1:metricconverter> jsem přestal mluvit. Neměl jsem už sílu.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">
<br /></span><span style="font-size:85%;"><o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">Do Ostopovic jsem došel zbitý jako pes. Když jsem po víc jak padesáti kilometrech a dvanácti hodinách dosedl v jedné ostopovické hospodě na židli, měl jsem pocit, že mě někdo těch dvanáct hodin po celém těle mlátil baseballovou pálkou. Hrozně mě bolela levá achilovka. Ta potvora mě bolela i před dvěma lety a letos jsem ji cítil již po deseti kilometrech. Bolely mě stehna, šlachy, na prstech jsem cítil pár puchýřů a měl jsem takové neblahé tušení, že kolem palce mé pravé nohy se vytvořilo něco velice zajímavého. Později večer doma jsem zjistil, že jsem se nepletl. Posledních deset kilometrů mě solidně bolelo v kříži, který mírně cítím ještě dnes. Na botách jsem měl tolik bahna, že boty vůbec nešli vidět. Když jsem docházel po asfaltce poslední metry, tak se za mnou táhla taková bahnitá stopa, jako by tam projel zasviněný traktor z pole. S kalhotami to nebylo o moc lepší. Vytvořila se na nich několik milimetrů hrubá vrstva bahna, takže jsem připomínal od kolen dolů čokoládového zajíčka. Zkrátka všechno mě bolelo a byl jsem utahaný jako cirkusový medvěd. Jediné co jsem měl před očima, tak byla horká vana, do které jsem později skutečně vlezl.</span></p><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;">
<br /></span><span style="font-size:85%;"><o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:georgia;" class="MsoNormal"><span style="font-size:85%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: georgia;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><span style=";font-family:Arial;font-size:85%;" ><span style="font-family:georgia;">Co říct na závěr? Jít padesátku je velice zajímavá zkušenost. Ale mám takové tušení, že příště už budu zase zkoušet něco jiného.</span></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /><span style="font-family:Arial;"><o:p></o:p></span></p> Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-12840172070633772182009-06-27T21:22:00.005+02:002009-06-27T21:32:26.591+02:00UFO nad Brnem<div style="text-align: justify;">Včera večer (26. 6. 2009 ve 22 hod.) si tak ležím na posteli, dívám se někam do blba (asi jsem sledoval nepřítomným výrazem nějakou kravinu v televizi), když v tom moje Peťule říká: „Tam se blýská.“, a ukazovala někam ven z okna. „Prosím Tě, jak se tam může blýskat, když je venku úplně jasno“, začal jsem poučovat mou přítelkyni a přitom si v duchu říkal, že by měli na Přírodovědecké fakultě v každém oboru dávat základy meteorologie. Peťule se ale nedala odbýt a o tom, že se někde za oknem blýská mě neustále informovala slovy: „a zase, a zase, a zase“. To už mi nedalo, pracně jsem zvedl své lenošné a životem protřelé tělo a šel se podívat z okna. Říkal jsem si, že beztak naproti v baráku nějaké děcko zhasíná a rozsvěcuje světlo, a taky se připravoval na to, že mě čeká malá přednáška pro mou krásnou a milou Peťuli o tom, jak vypadá blesk. Zahleděl jsem se z okna (samozřejmě úplně jasno, jak jinak, že… ) a jen naproti nad barákem jsem viděl, jak vyčuhuje kousek mraku. Už už jsem se chtěl otočit a započít přednášku o tom, jaký je rozdíl mezi bleskem a žárovkou, když v tom se ten mrak rozzářil, jako kdyby uvnitř toho mraku někdo na plné pecky na zlomek vteřiny rozsvítil jasný reflektor. „Ty jo Peťo to je blesk!“ zakřičel jsem a Peťa si jen dala hlavu do dlaní a začala si něco drmolit. Byl jsem jako uhranutý, s nosem přimáčknutým na okenní tabuli jsem sledoval mrak, který se v několikavteřinových pauzách stále rozsvěcoval a vytvářel tak fascinující podívanou. „Jooooo, to bylo super! To je paráda!“ Neustále jsem nadšením vykřikoval dokola, jako malé děcko, které se poprvé ocitne na kouzelnickém představení. Netušil jsem, že to hlavní mě teprve čeká. Zpoza baráku najednou vyletěl nějaký jasný bod a mířil k tomu mraku. Ignoroval jsem Petin názor, že je to letadlo. Mé zkušené a vycvičené oko přece pozná letadlo. Zpoza baráku se objevilo druhé světlo, třetí… všechny ty jasné body letěly k tomu mraku. V tom jsem podlehl kouzlu okamžiku a ve světlech jsem začínal vidět mimozemská plavidla, která naberou všechny poctivé a hodné lidi a odvezou je na druhý konec galaxie na planetu zvanou Ráj. Další jasné body se začaly objevovat zpoza baráku a to už jsem nevydržel a hledal jsem telefon, abych příchod mimozemských civilizací oznámil Pavlíkovi. Telefon jsem bohužel nemohl najít, protože jsem po bytě pobíhal trochu dezorientovaně a působil jsem trochu asi jako netopýr probuzený v pravé poledne. Těch světel tam byla spousta. Snad deset, patnáct, čert ví. Pomalu jsem se začal oblékat, protože jsem každou chvíli čekal, že nějaký ten zelenáč nebo šedivák s obrovskou hlavou a černýma očima zazvoní u našich dveří a oznámí mi, abych laskavě nastoupil do jejich kosmické lodě, že mají pro mě nachystán luxusní apartmán. Ještě jsem vzal foťák, udělal narychlo pár záběrů a začal se obouvat, jen abych naše vesmírné přátele nezdržoval. Když jsem dvě hodiny stál oblečený a obutý v chodbě u dveří se sbalenýma cédéčkama mých nejoblíbenějších kapel a stále zvonek nezvonil, začínal jsem se cítit jako idiot. Začínal jsem si uvědomovat, že žádný zeleňák nebo šedivák asi nepřijde. Asi nenastoupím do vesmírné lodi, asi nebudu ubytován v ufouňáckém apartmánu pro nejvýznamnější hosty, asi neodletím na planetu Ráj a nebudu tam chytat pečené holuby do pusy. Zul jsem si boty, svlékl oblečení, cédéčka dal místo a vrátil se zpátky do pokoje. Vesmírné lodě to asi nebyly. Každopádně to vypadalo zajímavě. Pravděpodobně zase nějací chytrolíní vypustili várku nasvětlených balónků. No co se dá dělat. Každopádně není všem dnům konec. Budu na vás, milí ufounci, dál čekat.<br /><br /></div><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEmBoHFKbxJz10H-HucDVMBc8UepwbaSYfSS4mA_uTkq_0eBhHnWKJwgNc3PSgKIlxXG3vC-gwO5Nu7crk2anwwSeTN-H1Fe3a429QuoQZCdViBPMkhh0NBhlXTMHoAoIJIrhO/s1600-h/49.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEmBoHFKbxJz10H-HucDVMBc8UepwbaSYfSS4mA_uTkq_0eBhHnWKJwgNc3PSgKIlxXG3vC-gwO5Nu7crk2anwwSeTN-H1Fe3a429QuoQZCdViBPMkhh0NBhlXTMHoAoIJIrhO/s400/49.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5352091811531542562" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfMM6_6_j9DrzknIsF5auKI9ZNGy-ANDZ-Xn4HXk4XemIPavIi0lSzTks11o99MLfiJFSdON91NKjl0W2s3qGOFmHJC9PSTdIc80hucuZZeT16rruSpqqA-vJ69zpcwGFgUKl1/s1600-h/47.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfMM6_6_j9DrzknIsF5auKI9ZNGy-ANDZ-Xn4HXk4XemIPavIi0lSzTks11o99MLfiJFSdON91NKjl0W2s3qGOFmHJC9PSTdIc80hucuZZeT16rruSpqqA-vJ69zpcwGFgUKl1/s400/47.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5352091473975761138" border="0" /></a><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbz5HrLGpTP0aldOZLNumgdcMl5KI0nSD_j9NoAqyz1jETbBJrpIlYL3ZzEPnL-EeYlQbeHfAcp4mNcxxA_CwfBCfFbVIr-dHZRJ0WqMbi5qwWSX6U9ocatNG-wYtEWOVraOFO/s1600-h/48.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbz5HrLGpTP0aldOZLNumgdcMl5KI0nSD_j9NoAqyz1jETbBJrpIlYL3ZzEPnL-EeYlQbeHfAcp4mNcxxA_CwfBCfFbVIr-dHZRJ0WqMbi5qwWSX6U9ocatNG-wYtEWOVraOFO/s400/48.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5352091635595105234" border="0" /></a><br /></div><br /><br /><br /><br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-18438492806326568762009-06-19T18:32:00.002+02:002009-06-19T18:34:42.849+02:00Páteční lenošivé odpoledne<div style="text-align: justify;">Je pátek, pět hodin odpoledne a já místo, abych byl připraven na startovní čáře jedné trochu <a href="http://bike.inflow.cz/">ujeté závodorekreační akce</a>, sedím doma na řiti a dívám se z okna, jak prší. Ano těch pár kapek mě zastrašilo natolik, že jsem nikam nejel a zůstal doma. Zvlášť, když už víc jak měsíc válčím s pořádným nachlazením, které jsem si přivezl z výletu po Beskydech. Smrkal jsem tak často, že jsem uvažoval, že bych si nějak přimontoval kapesník přímo pod nos, abych ho nemusel pořád vytahovat. Ale asi by to vypadalo divně, tak jsem od toho upustil. Jsem rád, že už se to nachlazení zlepšilo, že už se nedávím kašlem, že se mi pod polštářem a v kapsách nekupí tuny posmrkaných kapesníků, a že po desetiminutové chůzi nemám pocit, jako bych uběhl maratón. Strach o zdraví zvítězil a já sportovně plánované odpoledne vyměnil za to lenošně naladěné. Snad se zítra počasí umoudří a já ráno nasednu na vlak směr Břeclav. Každopádně teď sedím doma na již zmíněné řiti a poslouchám jednu cédečko za druhým (word mi přepsal cédéčko na cérečko, do prkýnka dubového co to je ceréčko???). A poslouchám to pořádně nahlas, protože metal se má poslouchat nahlas, aby ještě víc vynikla genialita této famózní hudby. Pěkně vyhnat pavouky z repráků, aby věděli, že život není žádný med. Do prčic, ty bedny hrajou fantasticky. Škoda, že to nemůžu ještě o něco ohulit. To by už asi vypadly okna. No nic, na mražáku se mi chladí pivko, tak si jdu pro něho, zapadnu opět na postel a přece jenom to ještě trochu ohulím, ať sousedí ví, že ve třetím patře se koná revoluce. Miluji páteční lenošení.<br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-18965970442220615282009-05-31T22:00:00.004+02:002009-05-31T22:08:38.221+02:00Večer v čajovně Probuzený slon<meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 11"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 11"><div style="text-align: justify;"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5Coem%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><o:smarttagtype namespaceuri="urn:schemas-microsoft-com:office:smarttags" name="metricconverter"></o:smarttagtype><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" latentstylecount="156"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><!--[if !mso]><object classid="clsid:38481807-CA0E-42D2-BF39-B33AF135CC4D" id="ieooui"></object> <style> st1\:*{behavior:url(#ieooui) } </style> <![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style>Teď udělám takovou malou reklamu jedné čajovně. I když vzhledem k tomu, že si můj deník čtou asi tak tři čtyři lidi denně, a z toho jsem to jednou já a podruhé nějaký zbloudilý chudák, kterého Google omylem hodil na mé stránky, tak zase taková reklama to nebude.
<br />
<br />Ta čajovna se jmenuje Probuzený slon, najdete ji na ulici Bratří Čapků 14 v Brně a před třemi dny jsem tam byl společně se svojí přítelkyní. O té čajovně jsem už nějaký pátek věděl. Jednak od kamarádů a také z nenápadné plechové reklamy, která visí na křižovatce Grohova Úvoz a upozorňuje kolemjdoucí, že se čajovna Probuzený slon nachází 150 metrů daleko. Ani se nedivím, že jedni známí čajovnu nemohli najít. Když jsme sestupovali po schodech k hlavním dveřím čajovny, měl jsem stále pocit, že jdeme špatně, a že lezeme někomu do bytu. Naštěstí jsme to trefili dobře a zacinkání zvonku zavěšeného nade dveřmi, oznámilo personálu, že jsme vstoupili. Jak se později ukázalo, personál tvořil pouze jeden čajomilec. Po velmi rychlé prohlídce čajovny jsme zakotvili v hlavní místnosti nedaleko vstupních dveří. Usedli jsme do takových zvláštních sedacích pytlů, které se dokonale vytvarovaly naším zadkům a staly se našimi dobrými kamarády na další tři hodiny.
<br />
<br /><div style="text-align: center;"><div style="text-align: justify;">V Brně jsem byl asi ve třech nebo ve čtyřech čajovnách, ale musím říct, že nejlépe jsem se cítil právě v čajovně Probuzený slon. V nabídce mají výborné čaje za rozumnou cenu, taky kafe a další zajímavé pochutiny, k čaji dostanete zdarma do malé mističky pár oříšků, příjemná a rychlá obsluha, krásné prostředí, místo na sezení jak u stolu (výhoda pro ty kdo mají smradlavé nohy, ponožky s dírou a nebo obojí naráz), tak i na koberci u přízemního stolečku. Pro dýmkaře je připravena zvláštní místnost, takže ti kdo nemají rádi vůni tabáku, se nemusí bát, že si jejich plíce odnesou z čajovny něco navíc. A hlavně co jsem cítil z této čajovny, byla pohoda a klid.
<br /></div>
<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH9iMEAQxYr9IpqNY_hP9XZSi1t4bgguF0qM2yzGgURK4WoUFPRzZIw2OXha05mdJbjNHUWFjKj1EMqotAA-PvwIyIa8SfkOGeIj0sU1byGD6gbEke_zFximHHM5S7HLJXq1i8/s1600-h/dracioci.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 270px; height: 270px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH9iMEAQxYr9IpqNY_hP9XZSi1t4bgguF0qM2yzGgURK4WoUFPRzZIw2OXha05mdJbjNHUWFjKj1EMqotAA-PvwIyIa8SfkOGeIj0sU1byGD6gbEke_zFximHHM5S7HLJXq1i8/s400/dracioci.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5342081144097213522" border="0" /></a><span style="font-size:85%;">čaj Tai Mu Long Zhu Cha nebo-li Dračí oči (obr. www.dobrycaj.cz)</span>
<br /></div>
<br />Při odchodu jsem si koupil ještě dva druhy čaje. V nabídce mě zaujal čaj Tai Mu Long Zhu Cha nebo-li Dračí oči. Tak si říkám, Davide, už sis dlouho žádný čaj nekoupil, tak proč ne zrovna Tai Mu Long Zhu Cha. Čajomilec mi nabírá do sáčku čaj a jen tak prohodí: „<span style="font-style: italic;">Tak, ten je za 350Kč za 100g“</span>. Můj spokojený a usměvavý výraz neztratil ani zrnko na své intenzitě, zato uvnitř mého trupu to ztuhlo, zvlášť když jsem si vybavil množství peněz v mé roztrhané peněžence. Honem, honem Davide, řekni nějakou gramáž. Kalkulačka v mé hlavě se od mých gympláckých let opět rozjela na plný plyn a asi po pěti sekundách mi můj mozek dodal výsledek. <span style="font-style: italic;">„Třicet gramů“</span>, oznámil jsem čajomilci a snažil jsem se, sám sebe přesvědčit, že jsem v jeho tváři nespatřil potutelný úsměv. Aby to vše nevypadalo divně, poručil jsem si ještě Yixing Hong Cha, červený čínský čaj. <span style="font-style: italic;">„Ten stojí kolik?“</span>, zeptal jsem se čajomilce a začal se v duchu modlit, ať neuslyším trojciferné číslo. Znáte ten zvuk, když trolejbus přijede na zastávku a udělá takové to „žvhuu“, jako když píchne naráz všechny svoje pneumatiky? Tak přesně tenhle zvuk zazněl v mých útrobách, když jsem se dozvěděl, že čaj Yixing Hong Cha stojí jen necelých padesát korun za 100 gramů. Opět jsem si poručil 30 gramů, abych navodil dojem, že je to má obvyklá gramáž. Poděkoval jsem, nechal dýško asi 15 korun, rozloučil se, zastrčil peněženku, ve které zůstaly už jen dvě šupiny, jeden padesátník a účet z Alberta a Intersparu do kapsy a vyšel spokojeně se svojí přítelkyní ven do zamračeného a deštivého večera s pocitem, že jsme v této čajovně nebyli určitě naposledy.
<br />
<br />Stránky čajovny <a href="http://www.probuzenyslon.cz/">Probuzený slon</a>.
<br /></div>
<br />Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-38503488307155891382009-05-28T15:25:00.003+02:002009-05-28T15:34:41.784+02:00The Gathering - The West Pole<div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSkcPSE8noSd7C9DDhkjpy5UJ4TzdXDYCrKxVvj_Z-od7AwiJ0mkRyDbQ43i_GI6oyIFpNNmWYC59xDfU6qNAaH03LNPygGtKsrEWp0qodebZjJ0P-CETw8mptpbHo3J0fCBgN/s1600-h/westpole.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px; height: 362px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSkcPSE8noSd7C9DDhkjpy5UJ4TzdXDYCrKxVvj_Z-od7AwiJ0mkRyDbQ43i_GI6oyIFpNNmWYC59xDfU6qNAaH03LNPygGtKsrEWp0qodebZjJ0P-CETw8mptpbHo3J0fCBgN/s400/westpole.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5340865897344044114" border="0" /></a><br /></div><div style="text-align: justify;"><br />Nová zpěvačka (Silje Wergeland), nový elán a především nové album! To je v současné době T<span style="font-weight: bold;">he Gathering</span>. A já konečně mám v ruce novou placku nazvanou <span style="font-style: italic;">The West Pole</span>, se super obalem evokujícím některé obaly desek <span style="font-weight: bold;">Pink Floyd</span>.<br /><br />Kapela ještě před vydáním alba umožnila fanouškům poslech tří skladeb na MySpace.com (A<span style="font-style: italic;">ll You Are, Treasure, The West Pole</span>) a musím se přiznat, že jsem z nových písní byl poněkud rozpačitý. Pár hezkých nápadů, ale jakoby se ty skladby nedokázaly rozjet a najít svou tvář. Dodnes jsem album slyšel snad dvacetkrát, nicméně stále se domnívám, že začátek alba, kde jsou výše zmíněné skladby umístěny, je slabší než jeho konec. Výjimku tvoří hned první instrumentální skladba, díky ní považuji začátek tohoto alba za nejlepší v historii kapely. Rychlá kytarová vypalovačka připomínající chvílemi <span style="font-style: italic;">Black Light District</span>, vystřídá trochu, dle mého názoru, fádnější <span style="font-style: italic;">Treasure</span>. Škoda, že se to nasazené tempo neudrželo, a že nenásledovala další rychlá skladba. Za vrchol alba považuji skladbu <span style="font-style: italic;">Pale Traces</span> a <span style="font-style: italic;">No One Spoke</span>. Zajímavá je taky <span style="font-style: italic;">Capital Of Nowhere</span>, zvláště její druhá více kytarová půle, která by jako vypadla z alba <span style="font-style: italic;">Mandylion</span>.<br /><br />Jsem rád, že <span style="font-weight: bold;">The Gathering</span> hrají dále, že hrají skvěle, že našli zpěvačku, která to se svým hlasem opravdu umí. Někdy je až těžké ji rozeznat od Anneke, díky podobnému zabarvení hlasu a intonaci. Hlas Silje je skvělý a docela dobře si ho dokážu představit v trochu hlubších polohách, podobně jak zní v začátku písně <span style="font-style: italic;">You Promised Me A Symphony</span>.<br /><br />Na jejich nové album si připiji sedmi a půl panáky slivovice z deseti. Při tom pití budu poslouchat jejich nové album, které se mi stále líbí a nenudí mě, což je dobré znamení. Na závěr mi nezbývá nic jiného než <span style="font-weight: bold;">The Gathering</span> popřát hodně nové inspirace při jejich další tvorbě a taky budu doufat, že kapela přestane jezdit na takové debilní festivaly jako je Sázava Fest. Tam mé metalové srdce opravdu nepáchne. Tak snad příště milá kapelo, příště na jiném místě.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Seznam skladeb:</span><br />1. When Trust Becomes Sound<br />2. Treasure<br />3. All You Are<br />4. The West Pole<br />5. No Bird Call<br />6. Capital of Nowhere<br />7. You Promised Me a Symphony<br />8. Pale Traces<br />9. No One Spoke<br />10. Constant Run<br /><br /><a href="http://www.gathering.nl/">The Gahthering</a> - oficiální stránky<br /><a href="http://www.myspace.com/gatheringofficial">The Gathering</a> - MySpace<br /><br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-65042915529030232932009-05-18T21:39:00.003+02:002009-05-18T21:57:57.648+02:00Pingpongový Bůh asi nebyl zrovna doma<div style="text-align: justify;">Událost (ano, myslím, že se to tak dá nazvat), kterou se nyní budu snažit popsat, se stala již před několika týdny. Nečekejte v následujících řádcích ale nic převratného, žádnou legraci u které se budete smát, až vám budou tryskat slzy z očí a břišní svaly budou praskat bolestí pod náporem smíchu. Nic takového vás nečeká, spíše naopak. Pokud budete číst dál, tak vás čeká spíše malá smutná příhoda, v níž jsem hrál druhé housle jako pan Pitomeček. Takových příběhů, ve kterých jsem hrál druhé housle, kdy jsem vypadal nemožně, přitrouble ba dokonce i trochu idiotsky mám několik. Pár z nich vám třeba někdy u piva povím. Výhodou takového blogu je, že se můžu zesměšnit rychle, před hodně lidma (což neplatí u mého blogu) a taky zcela dobrovolně. A já se rád o to všechno s vámi podělím...<br /><br />Je to už víc jak rok, co jsem se vsadil se svým učitelem, kamarádem Petrem alias Skyrmenem alias Lelkem o pár piv (a ještě něco to bylo že?), kdo vyhraje zápas v ping pongu. Tuším, že při uzavírání této sázky kolem mě a taky ve mně poletoval alkoholový odér a já si byl v tu chvíli zcela jist, že jsem nejlepší pingpongový hráč, kterého matička Země kdy nosila na své kůrce. Byl jsem přesvědčen, že bych porazil celou čínskou olympijskou výpravu a návdavkem bych rozstřílel ještě tu korejskou. Zkrátka nějaký Petr byl bezvýznamný panáček, pingpongový záprtek, který viděl pingpongovou pálku maximálně na obálce nějakého zažloutlého sportovního plátku v osmdesátých letech někde u dědečka na půdě. V tu dobu jsem byl pěkně v záběhu, protože jsem zhruba každý měsíc chodil s pár kamarády hrát pinec do jistého restauračního zařízení, kde mají stůl. Se svými soupeři jsem prohrával málokdy, což mě jen utvrdilo v mé pingpongové nadřazenosti.<br /><br />Od sázky uběhlo pár měsíců a já se jedno krásné odpoledne ocitl na chatě nedaleko Brněnské přehrady. Bylo tam několik spolužáků, Petr a taky pingpongový stůl. Stůl sice vypadal, že se na něm odehrálo již hodně zápasů a nejen těch pingpongových, pálky vypadaly jako kdyby je tu zapomněla při útěku německá armáda, ale hrát se s tím dalo. Už ani nevím, jak se to stalo, ale na jedné straně stolu jsem se ocitl já a na druhé Petr. A jen tak nezávazně, aniž by už šlo o tu konkrétní sázku, jsme si začali pinkat. Stačilo pár úderů a bylo mi jasné, že mé sebevědomí a přesvědčení o tom, že mám vše pevně v rukou, se začíná rozplývat. Už jsem si nemyslel, že bych porazil hráče čínského olympijského výběru, ani korejského, vlastně jsem nabyl dojmu, že bych mohl prohrát i s nějakým ušmudlaným šestiletým klukem s nudlí u nosu odněkud z Horní Dolní. Ta hra, kterou Petr předváděl, se mi moc nelíbila. Začínal jsem ho podezřívat, že pinec hrál závodně, ale Petr se jen přitrouble usmíval. Ovšem nepanikařil jsem. Na mé straně stolu se totiž táhla prasklina, která byla jen o málo menší než Středoatlantský hřbet. Veškerou mou nešikovnost jsem svedl na tu blbou prasklinu a taky na debilní pálku, která opravdu spíše připomínala pravěkou pomůcku na opracovávání kůže, než pálku hodnou pingpongového mistra.<br /><br />Další etapa následovala asi půl rok po události na chatě. Šel jsem si totiž koupit svoji vlastní pálku. Vybral jsem si takovou, která nestojí moc, ale přesto by se s ní daly vyhrávat velké zápasy. Hned jsem ji otestoval na pár zápasech s mou přítelkyní a s kamarády. Přítelkyně i kamarádi odpustí, ale musím říct, že všechny testy proběhly jednoznačně v můj prospěch, tedy vítězně. Popravdě, nebyly to těžké zápasy, ale i to mi stačilo, abych nabyl dojmu, že jsem připraven rozmetat Petra na milion kousků a dát mu pořádnou lekci ve hře zvané pingpong. Teď jen domluvit s Petrem datum mého velkého vítězství a ukončit tak příběh, na jehož konci jsem měl stát v bílém rouchu s vavřínem na hlavě a kynout tleskajícím davům.<br /><br />Nastal den D. Stál jsem na rohu jistého restauračního zařízení, kde mají pingpongový stůl, na kterém jsem pokořil nejednoho soupeře a odkud jsem již mnohokrát odcházel s pocitem dokonalosti. Čekal jsem na Petra a v duchu si představoval, jak mu po zápase třesu rukou a říkám mu: <span style="font-style: italic;">„Děkuji za hru a hlavu vzhůru chlape. Prohrát se mnou není žádná ostuda. Příště zahraješ určitě líp“</span>. Ze snění mě vytrhl Petr, který zrovna dorazil a jen jsem doufal, že si nevšiml mého zasněného úsměvu. Vstoupili jsme dovnitř, chvíli počkali než před námi dohrajou nějací moulové a šli na věc. Z baťůžku jsem si vytáhl svou megapálku, a postavil se ke stolu. Na druhou stranu se postavil Petr. Až do této chvíle to bylo přesně podle scénáře, přesně tak, jak to mělo být. Ovšem to co následovalo milý čtenáři, bych nazval chybou v Matrixu, časoprostorovou fluktuací, střetem mikrokosmu s makrokosmem nebo nějakou jinou poruchou v systému, kterou si dodnes nedokážu vysvětlit. Už to rozpinkání nebylo podle mého gusta a začínalo se mi zdát, že se něco začíná kazit. Míčky na mou stranu lítaly těsně nad síťkou s matematickou přesností a s rychlostí, za kterou by se ani raketa od NASA nemusela stydět. Ale i já jsem odehrál pár přesných úderů, takže jsem nepanikařil a utěšoval se, že má síla je v psychice. To jsem ale bohužel netušil, že se jedná o poslední přesné údery, které jsem ten den zahrál. Co vám mám povídat. Bylo to příšerné, hrůzné, šokující, zdrcující, překvapující, potupující, k pláči, k smíchu a pak zase k pláči, bylo to zkrátka děsné! I po takové době mám strach, vyťukat do klávesnice konečný výsledek. Ale pokusím se… No, hráli jsme pokaždé do jedenácti, celkem šestnáct her. Vyhrál jsem pouze jednu jedinou. Celkové skóre, uf uf uf, 15:1 pro Petra! Pláč jsem měl téměř na krajíčku, ale jelikož jsem výborný herec, tak jsem to nedal najevo. Rychlé mrkání očí pomohlo a zahnalo slzy zpátky do kanálků (můj trik). Petr se usmíval. Usmíval se takovým hodně divným úsměvem, který říkal: <span style="font-style: italic;">„Moulo. Moulo pitomej, to jsem Ti ale nasekal prdel co?“</span>. A jo, měl pravdu, nasekal. Úplně mi ji rozmašíroval a moje přesvědčení o tom, že jsem dobrý hráč , rozmašíroval taky. Dal mi co proto. Ani jsem si neškrtl. Odcházel jsem s pocitem zahanbení a ponížení. Tak jsem se cítil naposledy ve školce, když mě paní učitelka dala do bazénku mezi samé holky. Pamatuji si, jak jsem byl celou dobu potopený pod vodní hladinou a neustále jsem se pohyboval, jen aby nešly vidět kontury mého formujícího se mužského těla.<br /><br />Zápas tedy skončil. Skončil pro mě velice bídně. Nebýt toho, že jsem se rozhodl ho sem napsat, tak bych už možná na tu veškerou potupu a trapárnu trochu zapomněl. Ale což, prohrál jsem a asi ne naposledy. Jsem s tím smířený. Jen mě ještě někdy nakrkne Petr s tím, když se mě s úsměvem na tváři zeptá: <span style="font-style: italic;">„Kdy si zase zajdeme zahrát pinec?“</span><br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-36313098993693095362009-05-15T15:40:00.006+02:002009-05-16T09:43:57.195+02:00Do Beskyd za pivem a pohodou<div style="text-align: center;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.astronomy.cz/icedovo/beskydy/album/"><img style="cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgI8Fhqb0zoXxItdL0sDBCdPYu4dCMFR_mp04C84VkMwo0oupaMa90TCFioMvgu_LvgowkmRZpN0FLQSmJHi33AQ7464zJ49QIogdFqbAW6JM53vuaJOKavDd733fCYEerTwjjF/s400/Radhost.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5336074221335060994" border="0" /></a><br /><br /><div style="text-align: justify;">Tak konečně. Opět přišla doba, kdy jsem si na záda nahodil bágl a vydal se do kopců. Spolu s Pavlíkem jsme zamířili do Beskyd a myslím, že to fakt stálo za to. Nasedli jsme v šest ráno na vlak a zamířili z Brna do Kunčic pod Ondřejníkem. V okamžiku kdy vlak opouštěl hranice Brna, už jsme do sebe klopili první kalíšek slivovice. Díky slivovici a kecání o hovadinách nám téměř čtyř hodinová cesta hezky utekla.<br />V Kunčicích jsme nasadili batohy a rázně vyšli k nejbližší hospodě vzdálené asi deset metrů, abychom batohy zase sundali a objednali si pivo. Po tomto krásně vláčném začátku jsme si řekli, že přece jenom něco musíme ujít a tak jsme po dopití prvního piva opět nasadili batohy a vydali se po zelené na cestu. Po asi padesáti metrech jsme zabloudili. Sundali jsme si batohy, vytáhli mapu a začali studovat neznámou krajinu. Zelenou značku jsme nenašli a tak jsme se zhruba vydali směrem, kterým jsme chtěli jít. Po asi 200m jsme na zelenou trasu dorazili a navzájem se poplácali po zádech a ujistili se, že jsme skutečně chlapáci, které nemůže nic rozhodit. Ušli jsme necelé dva kilometry, když se před námi začaly objevovat slunečníky s nápisem Radegast. Hospoda Na Pekliskách (1,7km od začátku cesty) nás skutečně nadchla. Pivo, kyselica, pivo, vídeňská kávička, pivo. Vše výborné a za skvělou cenu. Kdybychom tam rozdělali stan a strávili tam zbylé tři dny, vůbec bych se nezlobil. A Pavel asi taky ne. Bylo těžké se zvednout a vydat se dál směrem na Vyrubaninu (3,2km), Tanečnici (7,5km) a Pustevny (8,7km). Na Pustevnách jsme si dali další piva a už né tak chutné knedlo vepřo zelo. Mažeme dál směrem k soše Radegasta (10km). Došli jsme k chatě Radegast (12,4km), kde jsme do sebe naklopili další tři piva (ten den už nám v bříšku plavalo osm pivek) a při zapadajícím Slunci jsme prošli kolem sochy Cyrila a Metoděje, kaple a zamířili pod vrchol Radhoště, kde jsme přespali (12,8km).<br />Noc byla chladná a můj spacák už není s chladnými nocemi kamarád. Následky mám dodnes v podobě rýmy, kašle, chrchlání, škrábání v krku, hlenu. Druhý den jsme šli přes Pindulu (4,5km), Malý Javorník rozc. (8,2km), pod vrcholem Dlouhé (11,6km), vrchol Huštýn (15,7km), Jehličnou (20,8km), Valašské Meziříčí – restaurace v centru (26km, jídlo, piva, hokej), hospoda Orion (27,5 km, piva, hokej), přespání u rybníka (28,5km). Ve ValMezu na nás dýchly vzpomínky. Jojo, pár pekných chvil jsme zde zažili. Ocitnout se zase po pár letech v Orionu, stálo za to. Při nostlagických vzpomínkách se pivo pije skoro stejně dobře, jako při blbých kecech. A když to zkombinujete, tak to je teprve paráda.<br />Třetí den nás čekala jen cesta přes ValMez na vlak (2,8km) a cesta do Brna.<br /><br />A jaké to bylo? Skvělé. Pavel si odrovnal goráče (doufám, že na svůj deník vystaví fotky), oba jsme si odrovnali rty, já se nachladil, vypili jsme oba 19 piv (hory jsou fakt skvělé), několik panáků slivovice, kecali o hovadinách, viděli krásné výhledy a krásný západ Slunce, bylo nám vedro, byla nám zima, pohrával si s námi vítr, ušli jsme celkem 45km a zažili spoustu legrace. Uf.<br /></div></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-83067570567990046182009-04-23T10:13:00.004+02:002009-04-23T15:18:58.132+02:00Zachyceno na Kraví hoře<div style="text-align: justify;">23. 4. 2009, 9:28, nedaleko bazénu na Kraví hoře, jistý pán chraptivým hlasem vykřikující při sbírání baseballových míčků:<br /><br /><span style="font-style: italic;">"Mají té pakárny málo!?!? Mají té pakárny mááálo!?!? Já je nenávidím!! Já je nenáááávidím!"</span><br /><br /><span>Minul jsem ho a pokračoval jsem dál do práce. Zanechal jsem ho za sebou i s jeho nadávkami a říkal si, že po světě chodí spousta podivných lidí s podivnými myšlenkami v hlavě.</span><br /><br />P.S.: Ve cca 12:40 jsem procházel opět kolem bazénu na Kraví hoře a ten podivný člověk, tam stále byl, bassebalové míčky měl pěkně seřazené na lavičce a pořád nadával.<br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-50010122016109552412009-04-07T20:31:00.007+02:002009-04-07T20:52:46.356+02:00Výlet do Moravského krasu<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz1X1_lG39I9k5-AiosT8VweNtIzhufS8U-w9SPIRQWVLnOLaUXEtpu0pHNbvOP-DVguUsqv_u5UDGO_HttsDBgXerYUQmm5xBdQJa3Ekxe0yLxiE-88u7fhc_5GJPTb7nbLOl/s1600-h/Macocha.jpg"><img style="margin: 0pt 10px 10px 0pt; float: left; cursor: pointer; width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjz1X1_lG39I9k5-AiosT8VweNtIzhufS8U-w9SPIRQWVLnOLaUXEtpu0pHNbvOP-DVguUsqv_u5UDGO_HttsDBgXerYUQmm5xBdQJa3Ekxe0yLxiE-88u7fhc_5GJPTb7nbLOl/s400/Macocha.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5322020604707919138" border="0" /></a><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><div style="text-align: justify;"><span style=";font-family:georgia;font-size:12;" ><span style="font-size:100%;">Teprve podruhé v životě (teda myslím..., mému mozku už nelze totiž moc věřit) jsem navštívil Moravský kras. Podruhé v životě jsem se zadíval do hlubin Macochy a vůbec poprvé jsem se podíval z hlubin Macochy směrem vzhůru.
<br />
<br />Společně s Peťou, její tetou, strýcem a jejími bratranci jsem navštívil Punkevní jeskyni a Macochu. Prošli jsme pár stovek metrů jeskynních chodeb, ve kterých jsme si prohlédli pár hezkých stalaktitů, stalagnátů a já sám nevím, jak se všelijak ty vápenaté potvory jmenují. Myslel jsem si, že mě nedokáže nic překvapit, ale když jsme vycházeli z jedné tmavé jeskynní chodby do dolních prostor Macochy, tak jsem překvapen byl. Ihned jsem měl pocit, jako bych se ocitl v románu Julese Verna Cesta do středu Země. Ten přechod z tmavé chodby do osvětlené propasti naplněné vodní párou a trochou mlhy byl skutečně fantastický. Zážitek mi kazila snad jen kýčovitá hudba puštěná do místních chrchlajících reproduktorů. Asi chtěli umocnit zážitek z té přírodní krásy, ale nějak se to nepovedlo a na mě to mělo spíše opačný účinek. Nicméně i přes ten kýč to stálo za to! Díváte se nahoru na modrou oblohu, na to zvláštní velké a jasné oko, které vytváří okraj propasti, do kterého se zapichují vysoké stromy rostoucí na vrcholu. Světlo pronikající dolů se prodírá skrz řídkou mlhu a vodní páru, aby s každým metrem ztrácelo na své intenzitě. Úplně na dně dzurčí divoká říčka, která se prodírá napříč dnem, aby mizela někde pod masou skály. Z výše položených míst padají dolů vodní kapky a vy nabýváte pocit, že se nacházíte někde v tropickém pralese. Z této iluze vás vyvede pouze chlad, který je na dně propasti.
<br />
<br />Pochytal jsem si pár kapek do pusy (v tu chvíli jsem si moc neuvědomil, že vypadám asi trochu retardovaně), udělal jsem také pár fotek, ale ty stojí za prd. Tu nejkrásnější fotku jsem si zaznamenal do svého mozku. Nakonec nás čekala ještě projížďka loďkou (bohužel pro vysokou hladinu Punkvy pouze zkrácená verze) a také vyjížďka lanovkou nahoru na vrchol Macochy. Pohled z vrchu dolů ve mě zase evokoval myšlenky na to, co si asi představují lidi v posledních chvílích, když se rozhodnou seskočit do zhruba 140 metrů hluboké a chladné díry.
<br />
<br />Věřím, že jsem v Moravském krasu nebyl naposledy, a že mé tělo opět zabloudí do těchto krásných končin naší republiky.
<br /></span></span></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-4571667301055537422009-03-31T13:39:00.003+02:002009-03-31T13:52:55.400+02:00Mravenec všude kam se podíváš<div style="text-align: justify;">Každé jaro (pravda, bude to letos asi třetí, takže slovo každé je trochu scestné, i když předchozí obyvatel mé kanceláře a zároveň knihovny Pavel Gabzdyl měl stejný problém) se v mém kanclu objevují mravenci. To letošní jaro není výjimkou. Ty malé potvory si chodí a šmejdí všude možně. Lezou po mém stole, po monitoru, po lampě, po klávesnici, lezou mi do čaje, olizují zbytky kafe (čemuž se nedivím, protože to kafe chutná fakt skvěle) a jen čekám kdy objeví můj cukr. To bych byl potom na pochybách, zda jako každý rok, zase spokojeně a v míru z kanclu odejdou. Můj cukr by mohl zapříčinit, že tu mravenci rozbalí hlavní stan a v knihovně vytvoří mravenčí New York. A to bych se fakt nasral. Protože je od minulého roku, kdy mi doma nalezly z venku do pokoje a udělali si v něm čtyřproudovou dálnici opravdu moc nemusím. Dodnes nechápu co to mělo znamenat. Byl to ten samý druh mravenců, co mi leze teď v kanclu. Nalezli přes okno do pokoje, pak podél zdi došli k nábytku, podél kterého lezli až na druhou stranu pokoje, kde mám počítač a stůl. Nezjistil jsem co je tam lákalo. Jestli vůně mých noh, hučení počítače nebo jeho teplo nebo se prostě šli podívat, jak se otáčí větřáček v počítači..., fakt nevím. Každopádně se odtamtud vraceli zpátky k oknu, ze kterého opět vylezli ven. Mravenčí superdálnice pokračovala od mého okna po stěně domu někam dolů. Fakt hukot. No a tak to pokračovalo několik dnů. Mravenci přicházeli k počítači, kde se otočili a mazali zase nazpátek. Já jich asi tunu vyzabíjel, ale to bych mohl dělat donekonečna. Na řadu musela přijít chemie. Za okno na parapet jsem vysypal děsně smrdící růžový prášek, uvnitř jsem jejich cestu vystříkal sprejem, klekl jsem na kolena a se slzami v očích jsem se začal modlit, ať ty malé svině vypadnou z pokoje. Naštěstí to pomohlo, ale ještě několik týdnu po této zkušenosti jsem viděl v kdejakém ležícím drobku a zrníčku mravence a ještě dnes se zastihnu (dokonce i v zimě), jak hledím k oknu, jestli z pod něho nelezou mravenci.<br />Když se v práci dívám na ty lozící potvory, tak mě napadá jedna věc. Co když ti mravenci něco chtějí? Co když mají pro mě nějaké poselství? Víte co? Až půjdu dnes večer domů, tak nebudu vypínat počítač. Nechám ho hezky zapnutý, otevřu nějaký textový editor a budu doufat, že mi mravenci napíšou nějaký vzkaz, třeba o podstatě světa nebo o konci vesmíru. Nebo přinejhorším, že mi napíšou nějakou seminárku do školy. Pravda, moc šancí tomu nedávám, ale kdo ví... že? Kdo ví?</div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-12940392021041486032009-03-23T22:47:00.007+01:002009-03-24T14:05:04.650+01:00Něco se tu roztéká...<meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 11"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 11"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5Coem%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" latentstylecount="156"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Wingdings; panose-1:5 0 0 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:2; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:0 268435456 0 0 -2147483648 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-ansi-language:#0400; mso-fareast-language:#0400; mso-bidi-language:#0400;} </style> <![endif]--> <p style="text-align: justify; font-family: georgia;" class="MsoNormal"><span style=";font-size:100%;" >Dnes Pavel řekl přesně to, co pozoruji na sobě delší dobu i já. Řekl, že se na něm všechno tak nějak roztéká, a začal si šahat po těle, jakoby se chtěl o té tvrdé a nekompromisní realitě znovu přesvědčit. Bohužel, milý příteli, musím Ti dát za pravdu, je to tak. Roztékání postihlo i mě, a jak už jsem se zmínil, pozoruji ho na sobě již pár let. Nejhorší to je, když vylézám z vany. Naproti vaně je totiž zrcadlo, sice ne příliš velké, ale za to drtivě nemilosrdné. Bohužel ani zamlžení zrcadla nezakryje ten neutěšený, a ano i smutný pohled na mé tělo. Jakási věc podobná plastelíně se v nestřeženém okamžiku, pravděpodobně někdy během spánku, dostala do míst, kde mám pas a jaksi nehodlá opustit mé tělo. Zkoušel jsem ji přemluvit, ale nezabírá to. Dokonce jsem si klekl i na kolena a prosil. Vše marné. Naopak, ta podivná věc, se postupně rozlézá a napadá další části ještě nedávno velice krásného a oku lahodícího těla. Nejhorší to je, když se předkloním a nebo když si sednu. To pak ta podivná hmota nabude gigantických rozměrů a já si opět pokládám otázku „Co do řiti s tím?“ Odpověď je krátká, jednoduchá, smutná a zdrcující: „Nevím.“ A tak zkouším co se dá. Chodil jsem do posilky. To mi vydrželo do té doby, dokud jsem měl peníze a dokud mě nepřemohla jedna velká svině zvaná lenost (o lenosti se chystám napsat již pár měsíců článek a až ho napíšu, můžete si být jisti, že to bude stát za to a s největší pravděpodobností to bude mít i několik částí, protože o lenosti vím snad úplně všechno). Snažím se občas jezdit na kole. Je to super, ale plastelínu z břicha tím dolů nedostanu. Snažím se sportovat. Včera jsem například hrál hodinu a půl volejbal. Skončilo to bolavým předloktím a odrovnaným kolenem. Dnešek jsem celý den prokulhal a mám takové neblahé tušení, že následující dny to nebude s kolenem o moc lepší. Chystám se, že začnu běhat. Pořád o tom mluvím a už jsem o tom vykládal snad deseti lidem. Moc mi to nevěří, i když je přesvědčuji o opaku. Fakt začnu, věřte mi. Otázka ale je, jak dlouho vydržím. Tady, narozdíl od předchozí otázky, odpověď znám. Bohužel je ještě daleko víc smutnější a zdrcující než ta předchozí: „Tuším, že moc dlouho ne“. Ano, je to velice smutný příběh, ale rostoucí hmota na mém pase, bolavá záda, dýchavičnost, ochablé svalstvo mi neustále připomínají, že bych měl opravdu něco začít dělat a né jen kecat. Ale je to těžké. Víte, když už jen to kecání mi dává jakýsi pocit, že už něco vykonávám. Už když mluvím o tom, že půjdu do fitka, tak mám pocit, že jsem nazvedal několik desítek či stovek kilo činek. Už když mluvím o běhání, tak mám pocit, že jsem oběhl Brno dvacetkrát dokola. Už když mluvím o tom, že… hm, zkrátka kamarádi, mám takové neblahé tušení, že jsem ztracen ve světe plném rozteklé tekutiny a šedé hmoty (Šedá hmota je název jedné povídky od Stephena Kinga, stojí rozhodně za přečtení J). Ale já budu bojovat. Slibuji ti to moje kdysi vypracované, pružné a svalnaté tělíčko. Nakopeme tu hmotu do prdele.
<br /></span></p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">
<br /></p> Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-45468611678486880892009-03-17T18:50:00.002+01:002009-03-17T18:56:46.861+01:00O lekání a o jednom zákeřném psovi<div style="text-align: justify;">Určitě se vám někdy stalo, že jste se lekli tak, až jste si málem nadělali do kalhot. Mně se to stalo několikrát. Spousta těch úleků se mi vykouřila z hlavy, ale na několik zvlášť povedených leknutí asi nezapomenu nikdy. To jsem bydlel ještě s Pavlem na Kotlářské. Byl jsem sám doma, Pavlík s největší pravděpodobností randil venku s nějakou kočkou a já, jelikož jsem velice čistotný mladý muž a nemám rád nepořádek, jsem se rozhodl, že začnu asi po dvou měsících vysávat svůj pokoj. Tak jsem si tak hezky jezdil s tou plastovou tyčkou po zemi sem a tam, a byl jsem hluboko pohroužen do svých myšlenek týkajících se makro a mikrosvěta, problémů nekonečna, zkrátka velice důležitých záležitostí. V tom jsem se podíval před sebe a tam, asi dva metry přede mnou, stál Pavel a čuměl na mě. Lidi řeknu vám, málem jsem se fakt posral, jak jsem se lekl. Srdce se mi rozbušilo, svěrače povolovaly, nohy ochabovaly a měl jsem co dělat, abych se tam neskácel na zem. Z hrdla se mi posléze draly nadávky nejtvrdšího kalibru, které postupně uklidňovaly můj leknutím rozbouřený organismus. Pavel celou dobu pozoroval můj kolabující organismus bez jediného slova. Pak se otočil a šel do svého pokoje. Já jsem ale totální břídil oproti mé přítelkyni. Ta se lekne i malého štěněte v oknu, padajícího peříčka, prostě kdejaké blbosti. Promiň Peťule, ale je to tak. Vždycky zakřičí a já se pak leknu jí a opět mám co dělat, abych se nepo... no však víte co. Vzpomínám si, jak jsme tak jednou leželi vedle sebe, mohlo být tak nějak mezi půlnoci a sedmou ráno. Já se vzbudil a začal se převalovat na druhý bok. Zrovna jsem se otáčel k jejímu obličeji, když se probudila. Otevřela oči, podívala se na mě a začala ječet jako siréna. Já myslel, že je to můj konec a měl jsem co dělat, abych ze samého leknutí neomdlel. Ráno se Peťulka probudila a samozřejmě si na nic nepamatovala. Kdežto já to mám zahryznuto hluboko v mozku. Nebo opět Pavel. Spíme si někde na Tenerife pod stanem, když se mu opět zdá jeho noční děs a začne ječet a chrchlat jako pominutý. Asi se mu zdálo, že mu někdo ukradl Měsíc nebo co, ale ječel fakt hrozně. Nebo opět má přítelkyně... jdeme si tak po jednom z neapolských náměstí a já vidím, že za námi jde docela dost velký pes. Tak už preventivně říkám <span style="font-style: italic;">„Pozor jde za námi pes, tak se nelekni.“</span> Asi dvě sekundy poté, to začalo. Peťa se otočila uviděla psa a hrozně zařvala. Ne ne, zařvala příšerně! Zařvala tak nahlas a tak šíleně, že lidé zanechávali v restauracích své pizzy, lasagně, kafíčka a vybíhali ven, aby se podívali co se děje. Lidé koukali z oken, přijížděla policejní auta, vrtulníky... no dobře trochu přeháním, ale opravdu jen trošičku. Každopádně jsem se opět šíleně lekl.<br />A teď o tom zlém psovi. Bydlí na ulici Grohova, poblíž ulice Údolní v Brně. Jednoho dne si tak vykračuji, když v tom za plotem začala řvát obluda velikosti medvěda. Ta příšera na mě tasila zuby a štěkala jako pominutá. Já se tak lekl, že jsem uskočil o dva metry a málem jsem porazil svého stokilového kamaráda a kolegu z práce Štěpána Ledvinku. Spustil jsem kanonádu nadávek na tu šílenou bestii. Nemám rád, když mě někdo takhle zákeřně vystraší. Fakt to nemám rád. A víte co? Ten pes má jednu obrovskou smůlu, že neumí číst a nezná můj blog. Protože kdyby uměl číst a narazil na tento článek, tak by se mohl dočíst o tom, že ve mně zraje pomsta. Mohl by se dočíst o tom, že jednoho dne si na něho počíhám. Mohl by se dočíst o tom, že jednoho dne půjdu kolem toho plotu a až uvidím že tam čučí a myslí si o sobě, že je mistr světa, tak se pomalu přiblížím a zařvu na něho z plných plic, zařvu tak nahlas až se ten čokl posere!<br /></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-56007662332523724022009-03-16T18:02:00.006+01:002009-03-16T21:45:32.924+01:00Byl jsem na plese Filozofické fakulty<meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><div style="text-align: justify;"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CDAVIDK%7E1%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:612.0pt 792.0pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} /* List Definitions */ @list l0 {mso-list-id:2140802751; mso-list-type:hybrid; mso-list-template-ids:-558997388 67436559 67436569 67436571 67436559 67436569 67436571 67436559 67436569 67436571;} @list l0:level1 {mso-level-tab-stop:36.0pt; mso-level-number-position:left; text-indent:-18.0pt;} ol {margin-bottom:0cm;} ul {margin-bottom:0cm;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} </style> <![endif]--><span style="font-size:100%;">V jednu slabou chvíli a nestřeženém okamžiku, kdy mé smysly byly otupeny (s největší pravděpodobností nějakou dávkou alkoholu) jsem slíbil před časem své přítelkyni, že půjdeme na ples. S potěšením jsem zjistil, že čas ubíhá, den jde za dnem a o plese ani zmínka. Minul termín plesu Přírodovědecké fakulty a já si říkal ó díky vám všichni svatí, že to jde tak lehce. Letos se plesu určitě vyhnu. A tak si jdu z práce domů, úsměv ve tváři, děti se smějí, pejskové dovádějí, ptáčkové zpívají, sluníčko svítí, větřík hladí a čechrá vlásky a je mi strašně fajn. Dojdu k baráku, vyběhnu ty tři patra jako leopard, zastrčím klíče do zámku, otevírám dveře, začnu se zouvat, hážu baťoh do rohu a vítám se se svoji krásnou a milou Peťulkou. V hlavě mám myšlenky na večeři a na to jak si nacpu pupek až bude vypadat jako hora Říp, když v tom mé levé ucho zachytává větu <span style="font-style: italic;">„Jedenáctého jdeme na ples.“</span>. Tato věta nějak nezapadala do mého harmonického rozpoložení, nicméně jsem ji okamžitě vypudil svým pravým uchem ven s tím, že se jedná jen o jakýsi rušivý a nepodstatný element, který nějak nenáleží do tohoto krásného světa. Vypuštění rušivého elementu pravým uchem do nekonečna vesmíru mělo za následek, že jsem větu <span style="font-style: italic;">„Jedenáctého jdeme na ples.“</span> uslyšel ještě jednou. V tu chvíli mi bylo jasné, že je zle. Vzpomněl jsem si během chvilky na loňský ples. Dva litry vína a pár piv v mých žilách, ožralecké tlachání nad tématem mé horko těžko připravované bakalářky, málem dvakrát rvačka s jedním volem a jednou krávou, dvakrát asi desetiminutová slovní přestřelka již s výše zmíněným volem a krávou a mé úsměvuhodné varietní kreace na parketu. S touto myšlenkou v hlavě, jsem si sundával bundu a slyším sám sebe říkat (s úsměvem na tváři) <span style="font-style: italic;">„Jedenáctého? Jo tak fajn, už se těším“.</span></span>
<br />
<br /><span style="font-size:100%;">Do Semilassa, kde se ples odehrával jsme dorazili po osmé hodině. Nejdřív jsme si vystáli asi patnáctiminutovou frontu do šatny a poté zamířili k našemu stolu. Ten byl zcela obsazen nějakou partou holek. Vybavil se mi okamžik z loňska a důvod, proč jsem se málem porval. Naštěstí holky byly velice rozumné a naše místa uvolnily. Sedl jsem si, abych po půl minutě vstal a vyrazil k baru pro lahvinky s vínem. Napil jsem se první skleničky, druhé a najednou jsem začal pociťovat, že mě opouští špatná nálada. Špatná nálada mě opustila zcela s příchodem Pavla a Lenky. Vážení přátelé, už nevím co všechno jsem tam za těch několik hodin nažvanil, ale co vím zcela jistě tak to, že toho bylo zase opravdu hodně. Ani nevím kam se podělo těch šest hodin. Někdy mám pocit, že někdo manipuluje s časem. Jinak si nedokážu vysvětlit, že to tak rychle uteklo. A co se vlastně dělo? Asi tohle:</span>
<br />
<br /><span style="font-size:100%;">1. Vypil jsem asi litr a půl až dva litry vína.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">2. Vypil jsem asi deci kofoly.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">3. Snědl jsem asi balík a půl tyčinek.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">4. Smál se jako idiot.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">5. Vyprávěl vtip o tom, že má chlápek pravidelnou stolici v sedm ráno, ale má smůlu v tom, že se budí až v osm.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">6. Tančil na parketu... tančil? Jestli to byl tanec to se s přesností potvrdit nedá.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">7. Při vyhlašování tomboly jsem u každého čísla neustále křičel TADY! TADY!</span>
<br /><span style="font-size:100%;">8. Schovával cizím lidem vyhrané věci z tomboly pod svůj oblek a připadal si hrozně neviditelný. Bohužel mě sledoval celý stůl, což jsem netušil...</span>
<br /><span style="font-size:100%;">9. Nadával na pár blonďáků, že jsou árijská rasa, když se předbíhali při braní věcí z šatny</span>
<br /><span style="font-size:100%;">10. Říkal Pavlíkovi ať se jde zeptat taxikáře jestli vezme do auta šest lidí. V tu chvíli se mi to zdálo jako perfektní nápad a divil jsem se, že taxikář na to nepřistoupil. Myslím, že se divil i Pavlík.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">11. Při cestě otevíral a zavíral popelnice. (nepamatuju se)</span><span style="font-size:100%;">
<br />12. U domu kde bydlí Štěpán Ledvinka jsem ze všech plic křičel ŠTĚPÁN LEDVINKA!</span>
<br /><span style="font-size:100%;">13. Spustil alarm v jednom obchodě. (nepamatuju se)</span>
<br /><span style="font-size:100%;">14. Hladil domy. (napamatuju se)</span>
<br /><span style="font-size:100%;">15. Zašpinil si kalhoty a boty.</span>
<br /><span style="font-size:100%;">16. A dělal ještě pár věcí, o kterých bych se tady nerad zmiňoval...</span>
<br />
<br /><span style="font-size:100%;">Zkrátka přátelé, někdy zase na plese naviděnou!</span>
<br />
<br /></div><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p><div style="text-align: justify;"> <span style=";font-family:";font-size:12;" ><span style="font-size:85%;">
<br /></span></span></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-21978638055310522012009-02-23T18:23:00.004+01:002009-03-16T21:45:01.347+01:00Lulin<meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 10"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 10"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CDAVIDK%7E1%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtml1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:hyphenationzone>21</w:HyphenationZone> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> </w:Compatibility> <w:browserlevel>MicrosoftInternetExplorer4</w:BrowserLevel> </w:WordDocument> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-parent:""; margin:0cm; margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:12.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";} @page Section1 {size:595.3pt 841.9pt; margin:70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin:35.4pt; mso-footer-margin:35.4pt; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} -->Právě jsem dočetl úvodník k 756. vydání IAN a musím říct, že jsem se hezky zasmál. A taky se nechal inspirovat k napsání tohoto článku. A co mě vlastně tak pobavilo? Byla to zmínka o kometě Lulin, která v současné době zdobí noční oblohu. Proto, když se mě na hvězdárně zeptala jedna holčička na to, zda jde vidět nějaká kometa, jsem nezaváhal ani chviličku a dodal: „ Ano, a má takové zajímavé jméno.“ V tomto okamžiku jsem uviděl na těch malých dětských tvářičkách velké očekávání a domnívám se, že jsem je nezklamal. Dosud poměrně hlučné děti se ztišily, naladily ty svoje malé radary a čekaly co ze mě vypadne. „Jmenuje se Lulin“, dodal jsem. Dál jsem jen pozoroval, jak jedné paní učitelce se podlomila kolena a přitom se oběma rukama chytla za hlavu v hrůzném zděšení, druhá učitelka nevěděla jestli má raději podpírat svoji kolegyni a nebo krotit rozjařené děti, které se dostaly do dětské extáze. Výkřiky „Lulin Lulin Lulin“ se začaly rozléhat po hvězdárně. Dozvěděl jsem se, že „Petr je lulin, Martin je lulin, Tomáš je lulin...“, zkrátka jsem tam měl asi 47 asi devítiletých lulinů. Je mi zcela jasné, že všechno co se děcka doposud na hvězdárně a v planetáriu dozvěděla, v okamžiku zapomněla. V těch jejich malých šišatých hlavách zůstala pouze jedna informace - o jisté kometě s jistým zajímavým názvem. Je mi zcela jasné, že slovo Lulin se stalo, minimálně pro ten den, hitem všech slov. A mám takový pocit, že učitelce jejíž kolena neunesla tíhu toho slova, to bylo jasné také.
<br />Právě jsem dočetl úvodník k 756. vydání IAN a musím říct, že jsem se hezky zasmál. A taky se nechal inspirovat k napsání tohoto článku. A co mě vlastně tak pobavilo? Byla to zmínka o kometě Lulin, která v současné době zdobí noční oblohu. Proto, když se mě na hvězdárně zeptala jedna holčička na to, zda jde vidět nějaká kometa, jsem nezaváhal ani chviličku a dodal: „ Ano, a má takové zajímavé jméno.“ V tomto okamžiku jsem uviděl na těch malých dětských tvářičkách velké očekávání a domnívám se, že jsem je nezklamal. Dosud poměrně hlučné děti se ztišily, naladily ty svoje malé radary a čekaly co ze mě vypadne. „Jmenuje se Lulin“, dodal jsem. Dál jsem jen pozoroval, jak jedné paní učitelce se podlomila kolena a přitom se oběma rukama chytla za hlavu v hrůzném zděšení, druhá učitelka nevěděla jestli má raději podpírat svoji kolegyni a nebo krotit rozjařené děti, které se dostaly do dětské extáze. Výkřiky „Lulin Lulin Lulin“ se začaly rozléhat po hvězdárně. Dozvěděl jsem se, že „Petr je lulin, Martin je lulin, Tomáš je lulin...“, zkrátka jsem tam měl asi 47 asi devítiletých lulinů. Je mi zcela jasné, že všechno co se děcka doposud na hvězdárně a v planetáriu dozvěděla, v okamžiku zapomněla. V těch jejich malých šišatých hlavách zůstala pouze jedna informace - o jisté kometě s jistým zajímavým názvem. Je mi zcela jasné, že slovo Lulin se stalo, minimálně pro ten den, hitem všech slov. A mám takový pocit, že učitelce jejíž kolena neunesla tíhu toho slova, to bylo jasné také.
<br /></style>Právě jsem dočetl úvodník k 756. vydání IAN a musím říct, že jsem se hezky zasmál. A taky se nechal inspirovat k napsání tohoto článku. A co mě vlastně tak pobavilo? Byla to zmínka o kometě Lulin, která v současné době zdobí noční oblohu. Proto, když se mě na hvězdárně zeptala jedna holčička na to, zda jde vidět nějaká kometa, jsem nezaváhal ani chviličku a dodal: <span style="font-style: italic;">„ Ano, a má takové zajímavé jméno.“</span> V tomto okamžiku jsem uviděl na těch malých dětských tvářičkách velké očekávání a domnívám se, že jsem je nezklamal. Dosud poměrně hlučné děti se ztišily, naladily ty svoje malé radary a čekaly co ze mě vypadne. <span style="font-style: italic;">„Jmenuje se Lulin“</span>, dodal jsem. Dál jsem jen pozoroval, jak jedné paní učitelce se podlomila kolena a přitom se oběma rukama chytla za hlavu v hrůzném zděšení, druhá učitelka nevěděla jestli má raději podpírat svoji kolegyni a nebo krotit rozjařené děti, které se dostaly do dětské extáze. Výkřiky <span style="font-style: italic;">„Lulin Lulin Lulin“</span> se začaly rozléhat po hvězdárně. Dozvěděl jsem se, že <span style="font-style: italic;">„Petr je lulin, Martin je lulin, Tomáš je lulin...“</span>, zkrátka jsem tam měl asi 47 asi devítiletých lulinů. Je mi zcela jasné, že všechno co se děcka doposud na hvězdárně a v planetáriu dozvěděla, v okamžiku zapomněla. V těch jejich malých šišatých hlavách zůstala pouze jedna informace - o jisté kometě s jistým zajímavým názvem. Je mi zcela jasné, že slovo Lulin se stalo, minimálně pro ten den, hitem všech slov. A mám takový pocit, že učitelce jejíž kolena neunesla tíhu toho slova, to bylo jasné také.
<br />
<br />Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-1154945825072949502006-08-07T11:23:00.002+02:002009-01-31T21:16:05.100+01:00The Gathering - hear my voice, see my face - část třetí<div style="text-align: justify;">Po odchodu zpěváka Nielse a zpěvačky Martine musel zbytek kapely sehnat náhradu. Hledání pomohla náhoda. René zapadl do jedné hospody právě v době, kde zpívala drobná a věčně usměvavá holka, Anneke van Giersbergen. Anneke zpívala od malička. Začala zpívat ve sboru kolem dvanácti let a když ji bylo čtrnáct, zpívala ve školní kapele hrající pop. Její rodiče poslouchají <span style="font-weight: bold;">Rolling Stones</span> a tak se není čemu divit, že i Anneke měla k rockové hudbě blízko. Zazpívala si také v jedné speed metalové kapele, ale to pořád nebylo ono. Až jednoho dne potkala chlápka v jedné hospodě, který čirou náhodou hledal zpěváka do své kapely. Hlas zpěvačky Reného okamžitě zaujal a tak jí nabídl, zda by si nechtěla zkusit zazpívat přímo s kapelou. Anneke souhlasila a tak první skladbou, kterou si společně s <span style="font-weight: bold;">The Gathering</span> zazpívala byla <span style="font-style: italic;">„Third Chance“</span>. Jedná se o skladbu, která byla napsaná v době alba <span style="font-style: italic;">„Almost A Dance“</span> na konci roku 1993. Doslova po pár vteřinách, kdy Anneke začala zpívat, bylo rozhodnuto a tak na konci jara roku 1994 se Anneke van Giersbergen stává členem kapely <span style="font-weight: bold;">The Gathering</span>. Kapela ještě váhala zda nepřidat k Anneke ještě mužský hlas, ale nakonec se rozhodli, že jedinou zpěvačkou zůstane jen Anneke, jejíž hlas se výborně hodil k právě chystanému albu.<o:p> </o:p>Nebyla to ale jediná změna. Kapela měla problémy ohledně peněz s vydavatelskou firmou Foundation 2000 a tak přechází k německému labelu Century Media. Kapela se zavírá počátkem června roku 1995 do Woodhouse Studia v německém Hagenu a za dohledu producenta Siggiho Bemma a zvukového inženýra Waldemara Sorychty nahrává třetí album nazvané „<span style="font-style: italic;">Mandylion“</span>.<br /></div><div style="text-align: justify;"><br /><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">Mandylion </span><span style="font-weight: bold;font-size:85%;" >(1995)</span><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/1600/icmandylion.0.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 185px; height: 186px;" src="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/400/icmandylion.0.jpg" alt="" border="0" /></a><br />1. Strange Machines<br />2. Eléanor<br />3. In Motion #1<br />4. Leaves<br />5. Fear The Sea<br />6. Mandylion<br />7. Sand And Mercury<br />8. In Motion #2<span style="font-size:100%;"><span style=""><br /><br /></span></span><div style="text-align: justify;">Materiál na toto album převážně vznikalo ještě před příchodem Anneke, ale i přesto Anneke k tomuto albu přispěla velkou měrou. Ukázala se nejen jako výborná zpěvačka, ale také jako dobrá textařka a tak všechny texty na albu byly její práce. Texty se zabírají láskou, smutkem, radostí, nadějí, ale také historií. Ostatně už název alba pochází ze středověku<span style="font-weight: bold;">(1)</span>.<br />Samotné album „Mandylion“ se stalo doslova bombou. Nádherné melodie doprovázené úžasným skoro až nadpozemským hlasem Anneke vyráží dech a vhání slzy do očí.<span style="font-style: italic;"><br /><br />„Při poslechu téhle „pecky“ přinejmenším zachvátí vaše uši bouřlivý orgasmus. Kdo neslyšel tohle skvostné LP, nechť je zatracen a jeho bláznivá mysl nechť je uvržena do bahna nevědomosti a zbavena vší soudnosti.“</span><p class="MsoNormal" style="text-align: right;" align="right"><o:p> </o:p>Robert (Bob) Zelenka, Spark7/95</p> <p class="MsoNormal"><o:p></o:p>Nejenom recenzent Sparku byl novým albem uchvácen. S uznáním o novém albu hovoří spousta hudebních kritiků, recenzentů různých časopisů i samotných muzikantů. Řady obdivovatelů <span style="font-weight: bold;">The Gahtering</span> se rozrostly i přesto, že pár fanoušků kapela ztratila, jelikož neunesli přechod z doom metalu do více melodičtějších poloh. Dodnes je album nejprodávanějším v historii kapely s více jak 100 tisíci prodanými kusy.<br />Na albu se nachází osm skladeb a těžko vyzdvihnout nějakou z nich. Ale i přesto by se dalo za největší hit na albu označit úvodní <span style="font-style: italic;">„Strange Machines“</span>, která se stala typickou koncertovkou. Hudební motiv druhé skladby <span style="font-style: italic;">„Eléanor“</span> pochází z filmu Stevena Spielberga Šindlerův seznam. Skladba pojednává o lidech nosící masky, kterými zakrývají to, čím ve skutečnosti jsou. Z dalších skladeb bych vyzdvihl téměř instrumentální a éterickou <span style="font-style: italic;">„Sand And Mercury“</span> a poslední skladbu na albu <span style="font-style: italic;">„In Motion #2“</span>. Na konci skladby <span style="font-style: italic;">„Sand and Mercury“</span> zazní ukázka z rádiového programu, ve které<span style=""> </span>J.R.R. Talkien čte ze své knihy Pán Prstenů:</p> <p class="MsoNormal"><o:p></o:p><i style="">"Nothing that happens to man is ever natural. As his presence calls the whole world into question, all man must die, and for every man whose death is an accident, and even if he knows it he senses an unjustible violation. You may agree with these words or not, those are the...the keystring of the laws of the living"<o:p></o:p></i></p> <p class="MsoNormal"><o:p></o:p>Celé album a speciálně instrumentální skladba <span style="font-style: italic;">„Mandylion“</span> je věnována dlouholetému příteli kapely Haroldu Gloudemansovi. Ten v srpnu roku 1994, tedy v době kdy se skládal materiál na album, zahynul při automobilové nehodě.<br />První živou nahrávkou s Anneke se 8. 10. 1995 staly skladby <span style="font-style: italic;">„In Motion #1“</span> a <span style="font-style: italic;">„Leaves“</span>, které se objevily na singlu „Strange Machines“.<span style=""></span><span style=""></span></p><div style="text-align: center; font-weight: bold;">Strange Machines <span style="font-size:85%;">(1995)</span><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/1600/icstrange.1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 188px; height: 188px;" src="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/400/icstrange.1.jpg" alt="" border="0" /></a> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-indent: -18pt;"><span style="font-weight: normal;">1. Strange Machines (single edit)</span><br /><span style="font-weight: normal;">2. Strange Machines (album version)</span><br /><span style="font-weight: normal;">3. In Motion #1 (live)</span><br /><span style="font-weight: normal;">4. Leaves (live)<span style="font-weight: bold;"><br /></span></span></p><p style="font-weight: normal; text-align: justify;" class="MsoNormal">Druhý singl „Adrenaline/Leaves“ se nahrával na přelomu března a dubna roku 1996.<br /></p><div style="text-align: center;"><span style="font-weight: bold;">Adrenaline/Leaves </span><span style="font-weight: bold;font-size:85%;" >(1996)</span> <a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/1600/icadrenaline.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="http://photos1.blogger.com/blogger/3306/211/400/icadrenaline.jpg" alt="" border="0" /></a><span style="font-weight: normal;">1. Adrenaline</span><span style="font-weight: normal;"><br />2. Leaves (single edit)</span><span style="font-weight: normal;"><br />3. Third Chance</span><span style="font-weight: normal;"><br />4. Leaves (album version)<br /><br /></span></div><p style="font-weight: normal; text-align: justify;" class="MsoNormal">Rychlé skladby „Adrenaline“ a „Third Chance“ byly speciálně nahrané pro blížící se festivaly. Jedním z nich byl festival Pink Pop. V květnu roku 1996 si kapela zahrála také na hlavním pódiu na vyhlášeném festivalu Dynamo Open Air v holandském Eindhovenu pro 70 tisíc lidí, kde sklízí velký úspěch a dokazuje svou kvalitu i při živých vystoupeních. <span style="font-weight: bold;">The Gathering</span> koncertují od září 1995 až do ledna 1997 převážně po Holandsku a Německu. A již během této doby vznikají skladby na čtvrté studiové album.</p><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal">Pozn.: (1)<br /><i style=""><span style="color:black;"><span style="font-weight: normal;">„V Edesse (dnes je to turecké město Urfa) se objevují první zprávy o Kristově pohřebním plátně v letech 527-565. Roku 525 Edessu zničila povodeň. Když dal císař Justinián I. město znovu postavit, v jedné zdi se našel zazděný Kristův obraz, který byl označen jako archeiropoieton, což doslova znamená "ne rukou zhotovený". Podle tohoto obrazu byly namalovány obrazy Kristovy tváře, které jednoznačně nesou všechny charakteristické znaky Turínského plátna. (Dnes máme zachovanou ikonu z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji ze 6. stol.) Gino Zaninotto z Říma objevil dokument z 10. století. Tento spis - Codex Vossianus Latinus Q 69 - mluví o zprávě ze Sýrie z 8. století, podle níž Ježíš zanechal otisk celého svého těla na plátně, které je uchováváno v kostele v Edesse. </span><br /><span style="font-weight: normal;">Když se Edessa r. 943 ocitla v rukou Arabů, Edessané jim věnovali plátno z vděčnosti, že město nezničili. Arabové si Kristova plátna vážili, od nich dostalo název </span>mandylion<span style="font-weight: normal;">. Pod tímto názvem se dostalo do Cařihradu, kde bylo 15.8.944 intronizováno slavnostní bohoslužbou v chrámu Hagia Sofia. Zprávy z 11. a 12. století mluví o přechovávání mandylionu v kapli císařského paláce v Cařihradě. </span><br /><span style="font-weight: normal;">V letech 1203-1204, během čtvrté křižácké výpravy, když byl Cařihrad vypleněn, se stopa po mandylione ztrácí. </span><br /><span style="font-weight: normal;">Šlechtic Geoffrey de Charny r. 1353 ukázal v městečku Lirey nedaleko Paříže místním církevním hodnostářům Plátno, které je dnes vystavené v Turíně. Odmítl jim prozradit, jak se k němu dostalo. </span><br /><span style="font-weight: normal;">Relikvie se dostala do Chambery, kde ji r. 1532 poškodil požár. Přitom na část Plátna steklo roztavené stříb<span style="font-weight: bold;">ro z truhlice. V r. 1578 Plátno přemístili do Turína.“</span></span></span></i></p><p style="text-align: left;" class="MsoNormal"><i style=""><span style="color:white;"><span style="font-weight: normal;">převzato z</span></span><span style="font-weight: bold;"> http://web.katolik.cz/feeling/1_3.htm </span><o:p></o:p></i></p> <br /><p style="text-align: justify;" class="MsoNormal"><br /></p> <p style="font-weight: normal; text-align: justify;" class="MsoNormal"> </p> <p style="font-weight: normal;" class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p><br /><p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-indent: -18pt;"> </p><br /><p class="MsoNormal"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 18pt; text-indent: -18pt;"><!--[endif]--></p></div></div></div></div>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-1153818330324465262006-07-25T10:54:00.001+02:002009-01-31T21:18:09.809+01:00Na kolech z Brna do Havířova a zase zpátkyDvě bílé kancelářské krysy se vydaly na cestu, spálily se na slunku jako prasata, doštípané byly jako hovada a přijely dobité jako koně.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Ujeto celkem:</span> 350km<br /><span style="font-weight: bold;">Nejvíc ujeto za jeden den:</span> 140km<br /><span style="font-weight: bold;">Největší nepřítel:</span> Slunko a teplo<br /><span style="font-weight: bold;">Hlášky:</span> prožeň to bítboxem, udělej pár tegů a tracky jsou na světě, svůj širák odhaluji v dál<br /><span style="font-weight: bold;">Co nás provázelo:</span> vzpomínky (první se dostavily po cca 3 km co jsme vyjeli z Kotlářské)<br /><span style="font-weight: bold;">Návštěvy:</span> několik<br /><span style="font-weight: bold;">Vypité tekutiny:</span> 30% kofola, 30% nealkoholická piva, 30% alkoholická piva, 10% zbytek<br /><span style="font-weight: bold;">Nejhorší noc:</span> cca 2 km za Kojetínem ve směru na Brno<br /><span style="font-weight: bold;">Havárie:</span> Gabiho batožiny v jeho špicích, Gabiho zničené klíče<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola6.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola6.jpg" alt="" border="0" /></a><br />Křtiny<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola5.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola5.jpg" alt="" border="0" /></a><br />čumění do blba<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola4.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola4.jpg" alt="" border="0" /></a><br />Kojál<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola3.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola3.jpg" alt="" border="0" /></a><br />Plumlov<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola2.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola2.jpg" alt="" border="0" /></a><br />Po první noci pod širákem<br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola1.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/kola1.jpg" alt="" border="0" /></a><br />Stará Ves nad OndřejnicíIcedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-1153322385212277752006-07-19T17:16:00.004+02:002009-01-31T21:19:09.300+01:00Masters Of Rock 2006 - EXTÁZE!Svět mě občas obdaří něčím, čemu se dá říkat štěstí. V pátek večer 14.7. 2006 mě svět obdařil možností se vyfotit s nádhernou ženskou, s nádherným hlasem a nádherným úsměvem. Světe, já ti děkuju.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master14.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master14.jpg" alt="" border="0" /></a>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-1153317663914532392006-07-19T15:57:00.001+02:002009-01-31T21:19:28.430+01:00Masters Of Rock 2006 - Apocalyptica<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master12.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master12.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master13.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master13.jpg" alt="" border="0" /></a>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-23498642.post-1153227321309594442006-07-18T14:49:00.001+02:002009-01-31T21:19:40.515+01:00Masters Of Rock 2006 - vše okolo<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master11.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master11.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master10.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master10.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master9.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master9.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master8.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master8.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master7.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master7.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master6.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master6.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master4.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master4.jpg" alt="" border="0" /></a><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master5.jpg"><img style="cursor: pointer; width: 400px;" src="http://www.icedovo.astronomy.cz/denik/master5.jpg" alt="" border="0" /></a><span style="text-decoration: underline;"><br /><br /></span>Icedhttp://www.blogger.com/profile/13867814845600309988noreply@blogger.com0