Jaro je tady

Jaro je v plném proudu a pozadu nezůstává ani pyl. Alergici se bojí vystrčit nos z domu, aby jim ty drobné částečky nenalítaly do nosu a oni nenatekli jako těsto do buchet. V kanclu mám vrstvu žlutého prášku. Je všude a na všem. Kraví hora se začíná plnit lidma, kteří vypadají a dělají všechno možné. Od bezdomovců, cucajících se milenců až po hrající si děti. Asi největší radost mi dosud udělaly dvě moc krásné holky na dece, které ležely vedle sebe. Jejich zadečky jsem viděl už od kostela a prostě mi to nedalo a do práce jsem vyjímečně šel cestou, kterou obvykle nechodím, jen aby mé oči spočinuly na té kráse. A věřte mi, bylo se na co dívat. Srdce mi tluče ještě teď. Jaká by to byla nádhera natřít jim ta rozpálená těla krémem, pak si lehnout mezi ně a dívat se na pitomé mraky, jak plují oblohou a vytvářejí různé obrazce a přitom se usmívat od ucha k uchu. Nemyslet na školu, na práci, na povinosti, jen se blbě tlemit na celý svět s pocitem, že vedle mě leží dvě nádherné polonahé holky, které mě bezhlavě milují. Jaro je tady a zasáhlo mě vší silou.