Semafory v ohrožení

Když jsem v sobotu v noci vystupoval z autobusu na Pionýrské, zjistil jsem, že je tam něco jinak. Jelikož jsem strašně bystrý, tak za zhruba 1.3 vteřiny jsem zjistil, že tam chybí semafor a po něm tam zeje jen díra. Ale to nebyla jediná změna. Zábradlí, které je na ostrůvku, bylo pokrouceno, jak tasemnice a všude kolem byl rozsypán pískoštěrk. No jasně, zase si někdo hrál na závodění. Chvíli jsem stál na ostrůvku a čekal až blikne zelená. Po pár sekundách (ještě, že jsem tak bystrý) jsem zjistil, že zelená nenaskočí, protože semafory nefungovali na celé křižovatce.
Na druhý den dopoledne jsem seděl u počítače a střídavě se díval do zdi a do monitoru, když jsem uslyšel náraz. Na ten zvuk jsem si během roku a půl žití na Kotlářské už zvykl. Je to zvuk mačkání plechů. Šel jsem se podívat k oknu, co se to zase stalo. Jedno auto stálo z rozmačkaným předkem v půlce křižovatky a druhé skončilo na chodníku u budovy, kde je hospoda Červený drak. Při cestě na chodník, ale přibralo další semafor. Další křižovatkový pomocník padl. Po chvíli nastal obvyklý scénař. Hasiči, sanitka, policajti. Jestli to tak půjde dál, tak tam budeme bez semaforů, uslyšel jsem nějaký trapně chytrý hlas ve své hlavě a šel jsem si zase sednout, abych se vrátil k čumění do zdi.
Policajti nenechali už nic náhodě. Když jsem šel odpoledne z domu, u křižovatky stál jeden z nich a dával bacha, aby zase někdo nesejmul další semafor. Co mě opravdu šokovalo, byla parta chlapů, kteří v neděli odpoledne s krumpáčema jeli jak fretky, aby semafor zasadili tam, kam patří.
Dnes už je zase vše jak má být. Oba dva semafory stojí na svém místě, krásně svítí a víkendové mačkání plechů připomíná jen pokroucené zabrádlí u tramvajové zastávky.