Kolik by Ti museli dát, abys…?
Je pár vděčných otázek, díky kterým můžete zabít nudu, a díky kterým se, také za pomoci vaší fantazie, dostanete až k pozoruhodným a často nečekaným závěrům. Jednou z těch otázek je otázku typu: „Kolik by Ti museli dát, abys…?“ a nebo „Co bys dělal kdyby…?“ Místo teček si představte jakoukoliv činnost, jaká je vaše fantazie schopna vykouzlit. Obě tyto otázky mě provází snad již od útlých dětských let a společně si je se svými kamarády klademe. Zvlášť s Pavlem Gabzdylem jsme vytvořili neuvěřitelnou snůšku bizarních činností, o kterých jsme vedli dlouho trvající a bouřlivé debaty. Obzvlášť otázka „Kolik by Ti museli dát, abys…?“ se občas objeví v některém restauračním zařízení. Probíhá to asi takto:
Kamarádi sedí u stolu a jeden z nich, který se právě vrátil ze záchodu řekne: „Viděli jste tu hroznou věc, co byla v pisoáru?“. A jelikož už všichni na záchodě byli a tu hroznou směsku viděli, tak všichni souhlasně přikývnou. Nastane krátké ticho, které je následně vystřídáno naší již známou větou: „Kolik by Vám museli dát peněz, abyste to co je v tom pisoáru vypili?“ Každý znechucením ohrne nos, protože si ještě všichni docela živě vybavují tu příšernou břečku v pisoáru. Následuje krátké ticho a pak to vypukne. Začnou padat první sumy. Zkušenost mi říká, že z počátku padají nadnesené sumy gigantický rozměrů. Někdo dokonce prohlásí tak tvrdá slova, že by to neudělal za nic na světě. Ovšem časem ceny začnou klesat, Ti co tvrdili, že by to nikdy neudělali, tak udávají již také první sumy. Zkrátka, pak už ta věc v tom pisoáru nevypadá tak příšerně, aby člověk za pár desítek či stovek tisíc nebo miliónů neudělal to, co by mu ještě před chvílí připadalo absolutně hrůzné. Začnou padat argumenty, že vlastně o nic nejde, je to jen o té chvíli, překonat to a pak si žiješ jako kníže Rohan. Na závěr (po několika pivech) většinou částka spadne ještě o něco dolů a končí to tím, že pak všichni u stolu litují, že není nikdo, kdo by jim ty prachy dal, protože by je vzali a šli vypít tu hroznou věc z pisoáru.
Občas podobnou otázku pokládám v cíli po nějakém dlouhém a zničujícím pochodu. „Kolik by Ti museli dát, abys šel teď hned celou cestu zpátky?“ Opět začnou padat sumy a člověk se někdy nestačí divit, za kolik peněz, byste to byli schopni otočit. Zkrátka lidi pro prachy udělají téměř vše, někteří úplně vše a za různou cenu. Nedávno jsme se s kamarády bavili o soutěži Faktor strachu, která běží v současné době na Prima Cool. Když sledujete ty lidi, tak si říkáte, je to vůbec možné? Jak může někdo pojídat jídlo prolezlé červy, nosit v puse chcíplé krysy, pusou se vrtat v hovězích vnitřnostech a další šílené věci? Zkrátka asi může. To o čem mi se bavíme jen u piva, tak někdo ve skutečnosti realizuje. A čert ví, jestli bychom to neuděli taky…
Zdá se mi, že tvrdost těchto reality show se ale začíná stupňovat. Čeho se můžeme ještě v reality show dočkat? Těžko odhadnout, ale obávám se, aby se jednou v reality show kvůli peněz nestříleli lidi. Ostatně podobné myšlenky měl v hlavě i spisovatel Stephen King, když už v roce 1979 napsal skvělý román Dlouhý pochod. Pokud jste tuto knihu nečetli, tak vám ji můžu jen a jen doporučit, zvlášť pokud se ptáte na to, kam až to může v reality show dojít.
Kamarádi sedí u stolu a jeden z nich, který se právě vrátil ze záchodu řekne: „Viděli jste tu hroznou věc, co byla v pisoáru?“. A jelikož už všichni na záchodě byli a tu hroznou směsku viděli, tak všichni souhlasně přikývnou. Nastane krátké ticho, které je následně vystřídáno naší již známou větou: „Kolik by Vám museli dát peněz, abyste to co je v tom pisoáru vypili?“ Každý znechucením ohrne nos, protože si ještě všichni docela živě vybavují tu příšernou břečku v pisoáru. Následuje krátké ticho a pak to vypukne. Začnou padat první sumy. Zkušenost mi říká, že z počátku padají nadnesené sumy gigantický rozměrů. Někdo dokonce prohlásí tak tvrdá slova, že by to neudělal za nic na světě. Ovšem časem ceny začnou klesat, Ti co tvrdili, že by to nikdy neudělali, tak udávají již také první sumy. Zkrátka, pak už ta věc v tom pisoáru nevypadá tak příšerně, aby člověk za pár desítek či stovek tisíc nebo miliónů neudělal to, co by mu ještě před chvílí připadalo absolutně hrůzné. Začnou padat argumenty, že vlastně o nic nejde, je to jen o té chvíli, překonat to a pak si žiješ jako kníže Rohan. Na závěr (po několika pivech) většinou částka spadne ještě o něco dolů a končí to tím, že pak všichni u stolu litují, že není nikdo, kdo by jim ty prachy dal, protože by je vzali a šli vypít tu hroznou věc z pisoáru.
Občas podobnou otázku pokládám v cíli po nějakém dlouhém a zničujícím pochodu. „Kolik by Ti museli dát, abys šel teď hned celou cestu zpátky?“ Opět začnou padat sumy a člověk se někdy nestačí divit, za kolik peněz, byste to byli schopni otočit. Zkrátka lidi pro prachy udělají téměř vše, někteří úplně vše a za různou cenu. Nedávno jsme se s kamarády bavili o soutěži Faktor strachu, která běží v současné době na Prima Cool. Když sledujete ty lidi, tak si říkáte, je to vůbec možné? Jak může někdo pojídat jídlo prolezlé červy, nosit v puse chcíplé krysy, pusou se vrtat v hovězích vnitřnostech a další šílené věci? Zkrátka asi může. To o čem mi se bavíme jen u piva, tak někdo ve skutečnosti realizuje. A čert ví, jestli bychom to neuděli taky…
Zdá se mi, že tvrdost těchto reality show se ale začíná stupňovat. Čeho se můžeme ještě v reality show dočkat? Těžko odhadnout, ale obávám se, aby se jednou v reality show kvůli peněz nestříleli lidi. Ostatně podobné myšlenky měl v hlavě i spisovatel Stephen King, když už v roce 1979 napsal skvělý román Dlouhý pochod. Pokud jste tuto knihu nečetli, tak vám ji můžu jen a jen doporučit, zvlášť pokud se ptáte na to, kam až to může v reality show dojít.
vystavil Iced v
1:56 odp.
|
Komentáře: 1
