Bít, či nebít?

Když se dívám na frekvenci nových článků na mém deníku, tak si jen povzdechnu. Existují dva zásadní faktory, kvůli kterým na mém deníku nepřibývá tolik článků a postřehů., jak bych si představoval. Tím prvním faktorem je čas, druhým je psací nálada. Občas se mi nedostává jednoho či druhého, ale většinou obojího. Že nepíšu nic na můj deník, ale ještě neznamená, že nepíšu vůbec nic. Nedávno jsem napsal třeba krátkou povídku, kterou jsem věnoval svému kamarádovi Pavlovi G. Povídka byla o něm a také o Měsíci. Tu povídku četlo pár lidí a zřejmě se líbila jen Pavlovi a to kdo ví jestli. Začínám ho podezřívat z toho, že mi chtěl udělat jen radost a proto mi neřekl pravdu :-). Napsal jsem mimo jiné také novou pohádku – Návštěva z vesmíru, kterou v současné době uvádí Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně.
A konečně se dostávám skrz počáteční omáčku k jádru věci. Nebudu zde vyprávět o čem pohádka je, o tom se můžete v krátké anotaci dočíst třeba na stránkách hvězdárny www.hvezdarna.cz . Jen zmíním, že dva bratři, malí kluci se vydají do lesa, kde jsou docela dlouho a jakmile přiběhnou pozdě domů, rodiče jim dají na zadek. Když jsem upravoval scénář pohádky, rozběhla se malá polemika nad tím, zda tuto pasáž neupravit tak, aby kluci místo ran na zadek, nedostali jen vynadáno. Rozhodnutí bylo ale čistě na mně a nakonec jsem se rozhodl, ponechat tu „drsnější“ verzi.
Nevím jak vy, ale já na zadek dostával. Když jsem něco provedl, tak jsem jich pár dostal. Když sleduji výchovné metody posledních let, kdy dítě se stává posvátnou ikonou, na kterou nelze šáhnout, tak se nedivím, že z dětí rostou nevychovaní hulváti. Není se ostatně čemu divit. Během těch pár let co pracuji na hvězdárně jsem si nemohl nevšimnout chování některých návštěvníků. Nechce se mi tady o tom rozepisovat, ale řeknu vám, je to žalostný pohled. Zřejmě pro některé odpovědět na pozdrav, je nepřekonatelná překážka. Jak teda můžu chtít po dětech, aby slušně pozdravili, když to neumí ani jejich rodiče…
A proto jsem tam nechal pasáž, kdy Lukáš s Martinem na zadek dostali. Myslím si, že kdyby bylo více rodičů, jako jsou ti v pohádce, tak bych nemusel psát tento příspěvek a jsem si zcela jist, že rozmazlených fracků, by bylo daleko méně.