Mravenec všude kam se podíváš

Každé jaro (pravda, bude to letos asi třetí, takže slovo každé je trochu scestné, i když předchozí obyvatel mé kanceláře a zároveň knihovny Pavel Gabzdyl měl stejný problém) se v mém kanclu objevují mravenci. To letošní jaro není výjimkou. Ty malé potvory si chodí a šmejdí všude možně. Lezou po mém stole, po monitoru, po lampě, po klávesnici, lezou mi do čaje, olizují zbytky kafe (čemuž se nedivím, protože to kafe chutná fakt skvěle) a jen čekám kdy objeví můj cukr. To bych byl potom na pochybách, zda jako každý rok, zase spokojeně a v míru z kanclu odejdou. Můj cukr by mohl zapříčinit, že tu mravenci rozbalí hlavní stan a v knihovně vytvoří mravenčí New York. A to bych se fakt nasral. Protože je od minulého roku, kdy mi doma nalezly z venku do pokoje a udělali si v něm čtyřproudovou dálnici opravdu moc nemusím. Dodnes nechápu co to mělo znamenat. Byl to ten samý druh mravenců, co mi leze teď v kanclu. Nalezli přes okno do pokoje, pak podél zdi došli k nábytku, podél kterého lezli až na druhou stranu pokoje, kde mám počítač a stůl. Nezjistil jsem co je tam lákalo. Jestli vůně mých noh, hučení počítače nebo jeho teplo nebo se prostě šli podívat, jak se otáčí větřáček v počítači..., fakt nevím. Každopádně se odtamtud vraceli zpátky k oknu, ze kterého opět vylezli ven. Mravenčí superdálnice pokračovala od mého okna po stěně domu někam dolů. Fakt hukot. No a tak to pokračovalo několik dnů. Mravenci přicházeli k počítači, kde se otočili a mazali zase nazpátek. Já jich asi tunu vyzabíjel, ale to bych mohl dělat donekonečna. Na řadu musela přijít chemie. Za okno na parapet jsem vysypal děsně smrdící růžový prášek, uvnitř jsem jejich cestu vystříkal sprejem, klekl jsem na kolena a se slzami v očích jsem se začal modlit, ať ty malé svině vypadnou z pokoje. Naštěstí to pomohlo, ale ještě několik týdnu po této zkušenosti jsem viděl v kdejakém ležícím drobku a zrníčku mravence a ještě dnes se zastihnu (dokonce i v zimě), jak hledím k oknu, jestli z pod něho nelezou mravenci.
Když se v práci dívám na ty lozící potvory, tak mě napadá jedna věc. Co když ti mravenci něco chtějí? Co když mají pro mě nějaké poselství? Víte co? Až půjdu dnes večer domů, tak nebudu vypínat počítač. Nechám ho hezky zapnutý, otevřu nějaký textový editor a budu doufat, že mi mravenci napíšou nějaký vzkaz, třeba o podstatě světa nebo o konci vesmíru. Nebo přinejhorším, že mi napíšou nějakou seminárku do školy. Pravda, moc šancí tomu nedávám, ale kdo ví... že? Kdo ví?