Byl jsem na plese Filozofické fakulty

V jednu slabou chvíli a nestřeženém okamžiku, kdy mé smysly byly otupeny (s největší pravděpodobností nějakou dávkou alkoholu) jsem slíbil před časem své přítelkyni, že půjdeme na ples. S potěšením jsem zjistil, že čas ubíhá, den jde za dnem a o plese ani zmínka. Minul termín plesu Přírodovědecké fakulty a já si říkal ó díky vám všichni svatí, že to jde tak lehce. Letos se plesu určitě vyhnu. A tak si jdu z práce domů, úsměv ve tváři, děti se smějí, pejskové dovádějí, ptáčkové zpívají, sluníčko svítí, větřík hladí a čechrá vlásky a je mi strašně fajn. Dojdu k baráku, vyběhnu ty tři patra jako leopard, zastrčím klíče do zámku, otevírám dveře, začnu se zouvat, hážu baťoh do rohu a vítám se se svoji krásnou a milou Peťulkou. V hlavě mám myšlenky na večeři a na to jak si nacpu pupek až bude vypadat jako hora Říp, když v tom mé levé ucho zachytává větu „Jedenáctého jdeme na ples.“. Tato věta nějak nezapadala do mého harmonického rozpoložení, nicméně jsem ji okamžitě vypudil svým pravým uchem ven s tím, že se jedná jen o jakýsi rušivý a nepodstatný element, který nějak nenáleží do tohoto krásného světa. Vypuštění rušivého elementu pravým uchem do nekonečna vesmíru mělo za následek, že jsem větu „Jedenáctého jdeme na ples.“ uslyšel ještě jednou. V tu chvíli mi bylo jasné, že je zle. Vzpomněl jsem si během chvilky na loňský ples. Dva litry vína a pár piv v mých žilách, ožralecké tlachání nad tématem mé horko těžko připravované bakalářky, málem dvakrát rvačka s jedním volem a jednou krávou, dvakrát asi desetiminutová slovní přestřelka již s výše zmíněným volem a krávou a mé úsměvuhodné varietní kreace na parketu. S touto myšlenkou v hlavě, jsem si sundával bundu a slyším sám sebe říkat (s úsměvem na tváři) „Jedenáctého? Jo tak fajn, už se těším“.

Do Semilassa, kde se ples odehrával jsme dorazili po osmé hodině. Nejdřív jsme si vystáli asi patnáctiminutovou frontu do šatny a poté zamířili k našemu stolu. Ten byl zcela obsazen nějakou partou holek. Vybavil se mi okamžik z loňska a důvod, proč jsem se málem porval. Naštěstí holky byly velice rozumné a naše místa uvolnily. Sedl jsem si, abych po půl minutě vstal a vyrazil k baru pro lahvinky s vínem. Napil jsem se první skleničky, druhé a najednou jsem začal pociťovat, že mě opouští špatná nálada. Špatná nálada mě opustila zcela s příchodem Pavla a Lenky. Vážení přátelé, už nevím co všechno jsem tam za těch několik hodin nažvanil, ale co vím zcela jistě tak to, že toho bylo zase opravdu hodně. Ani nevím kam se podělo těch šest hodin. Někdy mám pocit, že někdo manipuluje s časem. Jinak si nedokážu vysvětlit, že to tak rychle uteklo. A co se vlastně dělo? Asi tohle:

1. Vypil jsem asi litr a půl až dva litry vína.
2. Vypil jsem asi deci kofoly.
3. Snědl jsem asi balík a půl tyčinek.
4. Smál se jako idiot.
5. Vyprávěl vtip o tom, že má chlápek pravidelnou stolici v sedm ráno, ale má smůlu v tom, že se budí až v osm.
6. Tančil na parketu... tančil? Jestli to byl tanec to se s přesností potvrdit nedá.
7. Při vyhlašování tomboly jsem u každého čísla neustále křičel TADY! TADY!
8. Schovával cizím lidem vyhrané věci z tomboly pod svůj oblek a připadal si hrozně neviditelný. Bohužel mě sledoval celý stůl, což jsem netušil...
9. Nadával na pár blonďáků, že jsou árijská rasa, když se předbíhali při braní věcí z šatny
10. Říkal Pavlíkovi ať se jde zeptat taxikáře jestli vezme do auta šest lidí. V tu chvíli se mi to zdálo jako perfektní nápad a divil jsem se, že taxikář na to nepřistoupil. Myslím, že se divil i Pavlík.
11. Při cestě otevíral a zavíral popelnice. (nepamatuju se)
12. U domu kde bydlí Štěpán Ledvinka jsem ze všech plic křičel ŠTĚPÁN LEDVINKA!
13. Spustil alarm v jednom obchodě. (nepamatuju se)
14. Hladil domy. (napamatuju se)
15. Zašpinil si kalhoty a boty.
16. A dělal ještě pár věcí, o kterých bych se tady nerad zmiňoval...

Zkrátka přátelé, někdy zase na plese naviděnou!