The Gathering - hear my voice, see my face - část třetí

Po odchodu zpěváka Nielse a zpěvačky Martine musel zbytek kapely sehnat náhradu. Hledání pomohla náhoda. René zapadl do jedné hospody právě v době, kde zpívala drobná a věčně usměvavá holka, Anneke van Giersbergen. Anneke zpívala od malička. Začala zpívat ve sboru kolem dvanácti let a když ji bylo čtrnáct, zpívala ve školní kapele hrající pop. Její rodiče poslouchají Rolling Stones a tak se není čemu divit, že i Anneke měla k rockové hudbě blízko. Zazpívala si také v jedné speed metalové kapele, ale to pořád nebylo ono. Až jednoho dne potkala chlápka v jedné hospodě, který čirou náhodou hledal zpěváka do své kapely. Hlas zpěvačky Reného okamžitě zaujal a tak jí nabídl, zda by si nechtěla zkusit zazpívat přímo s kapelou. Anneke souhlasila a tak první skladbou, kterou si společně s The Gathering zazpívala byla „Third Chance“. Jedná se o skladbu, která byla napsaná v době alba „Almost A Dance“ na konci roku 1993. Doslova po pár vteřinách, kdy Anneke začala zpívat, bylo rozhodnuto a tak na konci jara roku 1994 se Anneke van Giersbergen stává členem kapely The Gathering. Kapela ještě váhala zda nepřidat k Anneke ještě mužský hlas, ale nakonec se rozhodli, že jedinou zpěvačkou zůstane jen Anneke, jejíž hlas se výborně hodil k právě chystanému albu. Nebyla to ale jediná změna. Kapela měla problémy ohledně peněz s vydavatelskou firmou Foundation 2000 a tak přechází k německému labelu Century Media. Kapela se zavírá počátkem června roku 1995 do Woodhouse Studia v německém Hagenu a za dohledu producenta Siggiho Bemma a zvukového inženýra Waldemara Sorychty nahrává třetí album nazvané „Mandylion“.

Mandylion (1995)

1. Strange Machines
2. Eléanor
3. In Motion #1
4. Leaves
5. Fear The Sea
6. Mandylion
7. Sand And Mercury
8. In Motion #2

Materiál na toto album převážně vznikalo ještě před příchodem Anneke, ale i přesto Anneke k tomuto albu přispěla velkou měrou. Ukázala se nejen jako výborná zpěvačka, ale také jako dobrá textařka a tak všechny texty na albu byly její práce. Texty se zabírají láskou, smutkem, radostí, nadějí, ale také historií. Ostatně už název alba pochází ze středověku(1).
Samotné album „Mandylion“ se stalo doslova bombou. Nádherné melodie doprovázené úžasným skoro až nadpozemským hlasem Anneke vyráží dech a vhání slzy do očí.

„Při poslechu téhle „pecky“ přinejmenším zachvátí vaše uši bouřlivý orgasmus. Kdo neslyšel tohle skvostné LP, nechť je zatracen a jeho bláznivá mysl nechť je uvržena do bahna nevědomosti a zbavena vší soudnosti.“

Robert (Bob) Zelenka, Spark7/95

Nejenom recenzent Sparku byl novým albem uchvácen. S uznáním o novém albu hovoří spousta hudebních kritiků, recenzentů různých časopisů i samotných muzikantů. Řady obdivovatelů The Gahtering se rozrostly i přesto, že pár fanoušků kapela ztratila, jelikož neunesli přechod z doom metalu do více melodičtějších poloh. Dodnes je album nejprodávanějším v historii kapely s více jak 100 tisíci prodanými kusy.
Na albu se nachází osm skladeb a těžko vyzdvihnout nějakou z nich. Ale i přesto by se dalo za největší hit na albu označit úvodní „Strange Machines“, která se stala typickou koncertovkou. Hudební motiv druhé skladby „Eléanor“ pochází z filmu Stevena Spielberga Šindlerův seznam. Skladba pojednává o lidech nosící masky, kterými zakrývají to, čím ve skutečnosti jsou. Z dalších skladeb bych vyzdvihl téměř instrumentální a éterickou „Sand And Mercury“ a poslední skladbu na albu „In Motion #2“. Na konci skladby „Sand and Mercury“ zazní ukázka z rádiového programu, ve které J.R.R. Talkien čte ze své knihy Pán Prstenů:

"Nothing that happens to man is ever natural. As his presence calls the whole world into question, all man must die, and for every man whose death is an accident, and even if he knows it he senses an unjustible violation. You may agree with these words or not, those are the...the keystring of the laws of the living"

Celé album a speciálně instrumentální skladba „Mandylion“ je věnována dlouholetému příteli kapely Haroldu Gloudemansovi. Ten v srpnu roku 1994, tedy v době kdy se skládal materiál na album, zahynul při automobilové nehodě.
První živou nahrávkou s Anneke se 8. 10. 1995 staly skladby „In Motion #1“ a „Leaves“, které se objevily na singlu „Strange Machines“.

Strange Machines (1995)

1. Strange Machines (single edit)
2. Strange Machines (album version)
3. In Motion #1 (live)
4. Leaves (live)

Druhý singl „Adrenaline/Leaves“ se nahrával na přelomu března a dubna roku 1996.

Adrenaline/Leaves (1996) 1. Adrenaline
2. Leaves (single edit)
3. Third Chance
4. Leaves (album version)

Rychlé skladby „Adrenaline“ a „Third Chance“ byly speciálně nahrané pro blížící se festivaly. Jedním z nich byl festival Pink Pop. V květnu roku 1996 si kapela zahrála také na hlavním pódiu na vyhlášeném festivalu Dynamo Open Air v holandském Eindhovenu pro 70 tisíc lidí, kde sklízí velký úspěch a dokazuje svou kvalitu i při živých vystoupeních. The Gathering koncertují od září 1995 až do ledna 1997 převážně po Holandsku a Německu. A již během této doby vznikají skladby na čtvrté studiové album.

Pozn.: (1)
„V Edesse (dnes je to turecké město Urfa) se objevují první zprávy o Kristově pohřebním plátně v letech 527-565. Roku 525 Edessu zničila povodeň. Když dal císař Justinián I. město znovu postavit, v jedné zdi se našel zazděný Kristův obraz, který byl označen jako archeiropoieton, což doslova znamená "ne rukou zhotovený". Podle tohoto obrazu byly namalovány obrazy Kristovy tváře, které jednoznačně nesou všechny charakteristické znaky Turínského plátna. (Dnes máme zachovanou ikonu z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji ze 6. stol.) Gino Zaninotto z Říma objevil dokument z 10. století. Tento spis - Codex Vossianus Latinus Q 69 - mluví o zprávě ze Sýrie z 8. století, podle níž Ježíš zanechal otisk celého svého těla na plátně, které je uchováváno v kostele v Edesse.
Když se Edessa r. 943 ocitla v rukou Arabů, Edessané jim věnovali plátno z vděčnosti, že město nezničili. Arabové si Kristova plátna vážili, od nich dostalo název mandylion. Pod tímto názvem se dostalo do Cařihradu, kde bylo 15.8.944 intronizováno slavnostní bohoslužbou v chrámu Hagia Sofia. Zprávy z 11. a 12. století mluví o přechovávání mandylionu v kapli císařského paláce v Cařihradě.
V letech 1203-1204, během čtvrté křižácké výpravy, když byl Cařihrad vypleněn, se stopa po mandylione ztrácí.
Šlechtic Geoffrey de Charny r. 1353 ukázal v městečku Lirey nedaleko Paříže místním církevním hodnostářům Plátno, které je dnes vystavené v Turíně. Odmítl jim prozradit, jak se k němu dostalo.
Relikvie se dostala do Chambery, kde ji r. 1532 poškodil požár. Přitom na část Plátna steklo roztavené stříbro z truhlice. V r. 1578 Plátno přemístili do Turína.“

převzato z http://web.katolik.cz/feeling/1_3.htm