Lulin
Právě jsem dočetl úvodník k 756. vydání IAN a musím říct, že jsem se hezky zasmál. A taky se nechal inspirovat k napsání tohoto článku. A co mě vlastně tak pobavilo? Byla to zmínka o kometě Lulin, která v současné době zdobí noční oblohu. Proto, když se mě na hvězdárně zeptala jedna holčička na to, zda jde vidět nějaká kometa, jsem nezaváhal ani chviličku a dodal: „ Ano, a má takové zajímavé jméno.“ V tomto okamžiku jsem uviděl na těch malých dětských tvářičkách velké očekávání a domnívám se, že jsem je nezklamal. Dosud poměrně hlučné děti se ztišily, naladily ty svoje malé radary a čekaly co ze mě vypadne. „Jmenuje se Lulin“, dodal jsem. Dál jsem jen pozoroval, jak jedné paní učitelce se podlomila kolena a přitom se oběma rukama chytla za hlavu v hrůzném zděšení, druhá učitelka nevěděla jestli má raději podpírat svoji kolegyni a nebo krotit rozjařené děti, které se dostaly do dětské extáze. Výkřiky „Lulin Lulin Lulin“ se začaly rozléhat po hvězdárně. Dozvěděl jsem se, že „Petr je lulin, Martin je lulin, Tomáš je lulin...“, zkrátka jsem tam měl asi 47 asi devítiletých lulinů. Je mi zcela jasné, že všechno co se děcka doposud na hvězdárně a v planetáriu dozvěděla, v okamžiku zapomněla. V těch jejich malých šišatých hlavách zůstala pouze jedna informace - o jisté kometě s jistým zajímavým názvem. Je mi zcela jasné, že slovo Lulin se stalo, minimálně pro ten den, hitem všech slov. A mám takový pocit, že učitelce jejíž kolena neunesla tíhu toho slova, to bylo jasné také.
Štítky: ze života