Pondělní ráno v planetáriu

Asi před týdnem Jirka psal na svém deníku, že se někdo během pořadu v planetáriu pozvracel, aniž by cokoliv zaslechl a cokoliv viděl. Myslím, že může hovořit o štěstí. Já viděl, slyšel a také cítil úplně všechno.
Dnes ráno, jsem měl od devíti hodin v planetáriu pořad pro malé caparty. Všechny děti už byly uvnitř a my chtěli pomalu začít, když ze sálu vyšla paní učitelka s malým klukem, který se držel za pusu. Nejdřív jsem si myslel, že ho bolí zuby a potřebuje si je propláchnout nebo já nevím co. V tu chvíli mě skutečně nenapadlo, že se blíží katastrofa. Zvlášť když paní učitelka ze sálu vyšla úplně v poklidu a dokonce se ve foyer se asi metr přede mnou zastavila a začala se rozhlížet po okolí. Malý pan Jemišpatně se zastavil vedle ní. To že se něco bude dít jsem poznal, až se pan Jemišpatně trochu nahrbil a začal cukat ramínky. Asi za dvě sekundy se mu skrz prsty začala drát hnědá voda, která kapala na zem a na jeho mikinu. Pozoroval jsem tento blitkotrysk a pocítil jemné šimrání v žaludku, kde si do té doby spokojeně hověly dva koláče, které jsem si dal na snídani. Paní učitelka jen poznamenala něco o tom, že to teda nestihl a hučela do pana Jemišpatně, ať jde na záchod. Já stál na místě a rozhlížel jsem se mezi tím, co skončilo na zemi, mezi paní učitelkou a panem Jemišpatně. Pan Jemišpatně zřejmě přestal vnímat, protože stál dále jako přimrazený a ignoroval učitelku, která do něho neustále hučela ať jde na záchod. Z ohromení mě probraly opětné záškuby ramínek. Řekl jsem učitelce, ať ho na ten záchod dovede nebo to bude ve foyer jako na minovém poli. Ta na mě hleděla, jako kdybych ji právě oznámil, že jsem Charles Manson, který má chuť, důkladně poznat její rodinu. Sopka v podobě mladého pána se začala povážlivě otřásat, což vše vyvrcholilo v další výtrysk hmoty do okolí. Díval jsem se na toho malého kluka a z jeho pohledu šlo vidět, že nám ještě neukázal všechno ze svého repertoáru. Vrcholné číslo stále leželo na dně jeho žaludku. Opět jsem požádal učitelku, aby ho na záchod odvedla, protože klučina se neměl k odchodu a já jsem vážně neměl zájem, vidět třetí erupci.
Po skončení pořadu jsem všude cítil zvratky. Prošel jsem celé planetárium, ale nic dalšího jsem nenašel, teda kromě jednoho svetru. Ležel na zemi a já se obával, zda ho někdo nepoužil jako kuckadlo. Mé podezření se naštěstí nepotrvdilo. Ještě nějakou chvíli jsem zvratky cítil, ale naše výkonná klimatizace to trochu zředila. Někdy máme v planetáriu prostě veselo.